0

Jak zkrotit „voodoo ekonomiku“

Američané zase jednou završili sezonu s prezidentskou kampaní, v níž byla úroveň debaty o hospodářské politice propastná. Na republikánské straně se u stranických pisálků, odborníků na ovlivňování veřejného mínění i mnoha lidí, kteří by měli mít na víc, náhle vyvinula mimořádná slabost pro cosi s názvem „Průzkum CPS o zaměstnanosti domácností“ jakožto pro údajného průvodce měsíčními změnami na trhu práce. Průzkum CPS nikdy nebyl k něčemu takovému určen, ale vrhal nejpříznivější světlo na úděsnou bilanci Bushovy administrativy v otázce zaměstnanosti.

Na demokratické straně se stejná sorta stranických pisálků a lidí z public relations zaměřila jako laserový paprsek na špatné zprávy o působení George W. Bushe v oblasti zaměstnanosti a ignorovala dobré zprávy o výkonnosti a produktivitě. Republikáni i tentokrát reagovali tendenčně tím, že se soustředili na míru nezaměstnanosti, a nikoliv na počet pracovních míst – jako by bylo dobrou zprávou, že mizerný trh práce od roku 2001 uměle stlačil počet uchazečů o zaměstnání.

V podobném duchu republikáni úlisně vyzdvihovali Bushovy daňové škrty – jejichž ekvivalent označil Bushův otec, prezident George H. W. Bush, před dvaceti lety za „voodoo ekonomiku“ – jako vrchol ekonomické moudrosti. Přitom nevěnovali žádnou pozornost značné zátěži, kterou Bushem prosazené porušení rovnováhy amerických veřejných financí uvalí na ekonomiku USA v příštích několika desetiletích. Demokraté zase předstírali, že daňové škrty ekonomiku poškodily již nyní , přestože měli vědět, že největší škody teprve přijdou.

Republikáni ještě zvětšili své ekonomické dryáčnictví tím, že se zběsile snažili minimalizovat veřejné vnímání dlouhodobých fiskálních problémů amerického systému sociálního pojištění, a to do značné míry proto, aby odvedli pozornost od skutečnosti, že Bush promrhal rozpočtové přebytky, které mu odkázal prezident Clinton – a spolu s nimi možná i poslední skvělou příležitost dát tyto věci v zemi do pořádku dříve, než nastane nějaká forma katastrofy. Titíž republikáni se rovněž stavěli za omezení vládních výdajů a současně blokovali institucionální změny kongresových procedur, které byly pro takové výdajové omezení potřebné.