0

Jak zkrotit hazard s akciovými opcemi

CAMBRIDGE – Odměňování manažerů je dnes hlavní starostí řídících orgánů firem i regulačních orgánů vlád. Jeden z aspektů debaty si ovšem zaslouží hlubší přezkoumání: volnost vrcholných manažerů zvolit si okamžik, kdy za své akciově založené pobídky zinkasují peníze. Obvyklá výplatní ujednání dávají řídícím pracovníkům širokou svobodu ohledně toho, kdy prodají akcie a uplatní opce, které v rámci odměn obdrželi. Tato volnost je ale jak zbytečná, tak nežádoucí.

Možnost zpeněžení cenných papírů libovolně načasovat dovoluje manažerům využít zvláštních znalostí o jejich společnostech tak, aby prodali před poklesem cen akcií. Přestože zákony o obchodování se znalostí interních informací manažerům zneužití „tvrdých“ pramenných údajů hypoteticky znemožňují, řídící pracovníci obvykle mají po ruce „měkké“ informace, které je oproti trhu zvýhodňují. Je ostatně dobře zdokumentovaným faktem, že manažeři při obchodování s akciemi vlastní firmy dosahují značně „neobvyklých“ výnosů – tedy výnosů ve srovnání s trhem nadprůměrných.

Druhý problém volnosti manažerů co do načasování prodeje svých akciových opcí a akcií tkví v tom, že je motivuje k tomu, aby svého vlivu na zveřejňování firemních informací využili k manipulaci ceny akcií a zabránili tak jejímu poklesu, než uskuteční svůj prodej. Empirické studie zjistily spojitost mezi rozsahem prodejů z řad řídících pracovníků a manipulacemi výdělků – legálními i nelegálními.

Co s tím? Zaprvé, výplata manažerů za prodej akcií by neměla záviset na jediné akciové ceně. Tato výplata by se měla zakládat spíše na průměrné ceně akcií za delší časové období.