0

Zkrocení „kobylek“ soukromého kapitálu

Všechny ozvuky finanční krize vyvolané špatnými hypotékami ve Spojených státech jsou sice stále ještě nejasné, ale mezi dopady, jež nebyly předvídány, už teď patří nezastavitelná poptávka po větší transparentnosti na finančních trzích a po lepší regulaci.

Jednou částí finančních trhů, která nepodléhá pravidlům transparentnosti a zveřejňování údajů, jež platí třeba pro banky a vzájemné fondy, jsou hedžové fondy a fondy soukromého kapitálu. Ač dříve relativně malé, nyní pět největších obchodů soukromého kapitálu (private equity) zahrnuje víc peněz než roční rozpočty Ruska a Indie. Aktiva v hedžových fondech a soukromých kapitálových firmách dnes činí 3 biliony dolarů a očekává se, že do konce roku 2010 dosáhnou 10 bilionů dolarů. Tyto fondy dnes silně závisejí na investicích penzijních fondů a na penězích vypůjčených od bank a z dalších nesoukromých zdrojů.

Ba tyto soukromé fondy odpovídají asi za dvě třetiny všech nových dluhů. Takže jestliže se vyvine problém týkající se dluhů, tak jako v případě americké hypoteční krize, je třeba si všímat podílu soukromých fondů na jeho vzniku. Ty jsou, stručně řečeno, zásadní potíží pro finanční stabilitu, a nebudou-li regulovány, se vší pravděpodobností přispějí k budoucím krizím.

Velké fondy soukromého kapitálu se ukázaly jako hrozba pro zdravé společnosti, práva pracujících i pro Lisabonskou agendu Evropské unie (jejímž cílem je proměnit Evropu v neúspěšnější ekonomiku ve světové konkurenční soutěži). Obvykle přebírají firmy prostřednictvím vypůjčených peněz – často jde o víc než 80% ceny. Společnost je po takovém „pákovém odkupu“ zatížena dluhem a splátkami úroků, propouštějí se její zaměstnanci a rozprodávají aktiva. Z kdysi ziskové a zdravé společnosti se ždímají krátkodobé zisky, z nichž nemají prospěch ani pracující, ani reálná ekonomika.