0

Krocení financí v éře úspor

NEW YORK – Není tomu dlouho, co jsme mohli říct: „Teď jsme keynesiáni všichni.“ Finanční sektor a jeho volnotržní ideologie přivedly svět na pokraj krachu. Trhy se evidentně samy nekorigovaly. Deregulace se ukázala jako žalostný neúspěch.

„Inovace“, jež moderní finančnictví pustilo ze řetězu, nevedly k vyšší dlouhodobé efektivitě, rychlejšímu růstu ani větší prosperitě pro všechny. Byly spíš konstruované tak, aby obcházely účetní standardy a vyhýbaly se daním a krátily je, ač právě daní je zapotřebí k financování veřejných investic do infrastruktury a technologií – jako je internet –, o něž se opírá reálný růst, nikoli fantomový růst propagovaný finančním sektorem.

Finanční sektor nás nepoučoval jen o tom jak konstruovat dynamickou ekonomiku, ale také o tom co dělat v případě recese (již podle jejich ideologie mohlo zapříčinit jedině pochybení vlády, nikoli trhů). Kdykoli ekonomika vstoupí do recese, příjmy klesají a výdaje – třeba dávky v nezaměstnanosti – se zvyšují. Takže rostou schodky.

Schodkoví jestřábi z řad finančního sektoru prohlásili, že vlády by se měly zaměřit na potlačování deficitů, ideálně seškrtáváním výdajů. Nižší schodky by obnovily důvěru, což by zase oživilo investice – a tedy růst. Ať se však tato argumentace zdá jakkoli věrohodná, historické důkazy ji opakovaně vyvrátily.