0

Berme odzbrojení vážně

MELBOURNE – Lidé někdy zapomínají, že chlapce, který stále křičel: „Pozor, vlk!“ nakonec vlk sežral. Pravdou je, že po útocích na Hirošimu a Nagasaki, od nichž tento měsíc uplyne 65 let, žádná jaderná zbraň nikoho neusmrtila. A protože napětí studené války dávno pominulo, politici a veřejnost až příliš snadno odolávají varovným hlasům, podléhají uspokojení ve vztahu k hrozbám, které tyto zbraně nadále představují, a pokládají snahy o jejich eliminaci nebo omezení jejich šíření za dobře míněné, ale marné.

Faktem ovšem zůstává, že jsme tak dlouho přežili bez jediné katastrofy pouze díky čirému štěstí – nikoliv díky státnickému přístupu, kvalitnímu a profesionálnímu řízení nebo jakékoliv vnitřní stabilitě světových jaderných zbrojních systémů. Protože na světě stále existuje 23 000 jaderných zbraní (což je ekvivalent 150 000 Hirošim), přičemž více než 7000 z nich je aktivně rozmístěných a přes 2000 se stále nachází v nebezpečném módu „odpalu na varování“, nemůžeme předpokládat, že nám toto štěstí vydrží neomezeně dlouho.

Dnes už víme – díky četným odhalením lidských omylů a systémových selhání na americké i ruské straně během období studené války i po něm –, že ani nejdůmyslnější systémy velení a kontroly nejsou stoprocentně spolehlivé. Víme, že některé novější jaderné státy začínají se systémy, které jsou mnohem méně důmyslné. A také víme, že v celém spektru míry důmyslnosti se neustále zvyšuje riziko destabilizujícího kybernetického útoku, který překoná kybernetickou obranu.

Mělo by tedy být zřejmé, že udržování současného stavu nelze dále tolerovat. Navíc hrozí reálné riziko šíření, zejména na Blízkém východě, které několikanásobně zvyšuje hrozbu, že jaderné zbraně budou použity, ať už nešťastnou náhodou, omylem ve výpočtech nebo záměrně.