Syrská kultura strachu a patu

Je pochopitelné, že nový, mladý vůdce arabské země bude v prvních letech v úřadu usilovat o to, aby dokázal zemi i světu svou legitimitu a získal vážnost. Současný syrský prezident Bašár Asad, který převzal úřad po svém zesnulém otci Háfizu Asadovi, si nutně musel dokázat svou kontrolu nad situací v zemi ještě více než další relativně noví vůdcové v arabském světě jako např. jordánský král Abdulláh nebo marocký král Muhammad. Zvolení Bašára Asada nástupcem jeho otce hned po Asadově smrti 10. června 2000 konsternovalo celou Sýrii, přestože veřejné mínění bylo na jeho nástupnictví připravováno už dlouhá léta.

Když se mladému prezidentovi nepodařilo předložit jasný a efektivní program vnitřních reforem, pokusil se vynahradit si domácí neúspěchy na poli mezinárodní politiky. Arabsko-izraelský konflikt mu zde pochopitelně byl nejočividnější příležitostí, jak prokázat své vůdcovské schopnosti, zvlášť když nedávno předtím byl v izraelských demokratických volbách zvolen novým premiérem Ariel Saron, muž, jenž je arabskému světu trnem v oku.

Během nedávného arabského summitu v Bejrútu mladý prezident využil nepřítomnosti egyptské, libyjské a palestinské delegace (mezi jinými) a s úspěchem zahrál na strunu příznivců v Sýrii i jinde v arabském světě. V provokativním projevu před svými kolegy Bašár Asad dobře nacvičeným a sebevědomým způsobem, kterým připomněl svého zesnulého otce, podpořil palestinské "právo odporu", vyzval arabské země k přerušení všech styků s Izraelem, vyslovil se pro usmíření mezi Irákem a Kuvajtem a podpořil mírovou iniciativu saúdského korunního prince Abdalláha.

https://prosyn.org/2JfvQ2pcs