WASHINGTON – Předpokladem k dosažení trvaleji udržitelného světa je světonázor, který pohlíží na blahobyt nejen z hlediska příjmů, ale i z hlediska lidské bezpečnosti a příležitostí k prosperitě pro každého člověka. Stojí za to zamyslet se nad otázkou, jak by svět z tohoto pohledu vypadal.
Především by to byl svět, jehož obyvatelé žijí bez konfliktů o půdu, vodu a prostor a který zajistí potravinovou bezpečnost pro 739 milionů lidí trpících dnes hladem či podvýživou. Takový svět by zachránil 20 000 druhů živočichů a rostlin, jimž hrozí vyhynutí, poněvadž by chápal jejich schopnost léčit nás fyzicky i duchovně. Dostal by nás zpět od okraje propasti nezadržitelného globálního oteplování a jeho důsledků pro pobřežní komunity, schémata počasí a v některých oblastech i obyvatelnost. Chránil by místa výjimečné přírodní krásy a inspirace. A pro budoucí generace by to byl trvale udržitelnější svět, než je ten náš.
Mnoho lidí to pokládá za idealistické. Hospodářský růst však umožňuje lidem zlepšovat své životy. Mění politickou ekonomii rozhodovacího procesu a vytváří prostor, v němž mohou vzkvétat nové myšlenky. A jedna z těchto myšlenek zní, že růst je dlouhodobě neudržitelný, pokud není vstřícný k okolí a zelený.
Potřebujeme prolomit mýtus, že zelenější růst je nákladnější. Chytrá politika nám může pomoci překonat krátkodobá omezení, hluboce zakořeněné chování a společenské normy a vyvinout novátorské finanční nástroje, které mění pobídky. Nedávná zpráva Světové banky přináší argumenty ve prospěch čistších, zelenějších a vstřícnějších růstových modelů. Takzvané Rovníkové zásady současně nabízejí firmám rámec pro zohledňování ekologických a sociálních rizik jejich investic.
Stejně tak musíme jako referenční bod pro rozhodování používat obecnější měřítka bohatství. Státy už dlouho používají národní důchod, přičemž hlavním ukazatelem hospodářské výkonnosti je HDP. Přesnější vyjádření bohatství států musí brát v úvahu nejen příjmy, ale i přírodní a sociální aktiva.
Takové ukazatele by umožnily zodpovědným činitelům zohledňovat dlouhodobější dopad chování, které by mohlo drancovat či rozhojňovat aktiva a brzdit či vytvářet trvaleji udržitelné schéma rozvoje. Nové nástroje, jako je Měření bohatství a hodnocení ekosystémů neboli WAVES, umožňují stále systematičtější hodnocení ekosystémů – je to přístup, který na červnovém summitu Rio+20 schválilo 62 zemí, více než 90 soukromých společností a 17 organizací občanské společnosti a mezinárodních organizací.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Musíme také chránit naše oceány, které jsou zdrojem 16% veškerého příjmu živočišných proteinů pro globální lidskou populaci. Jen malý zlomek druhů žijících v oceánech byl objeven a popsán. Potenciální hodnota oceánského života pro medicínu, ekonomiku a naše klima zůstává neznámá. Přesto se oceánské biosystémy ocitají pod hrozbou překyselení, znečištění a nadměrného využívání zdrojů.
Na styku oceánů s pobřežím zase degradace mangrovů a luk ohrožuje naše příbřežní komunity. V době, kdy je chráněno méně než 1% oceánského prostoru a jen na malou část oceánů se vztahují dobře promyšlené vládní politiky či mezinárodní smlouvy, máme dostatek příležitostí zlepšit zdraví oceánů. Globální partnerství pro oceány je slibná nová aliance více než stovky vládních a mezinárodních institucí, organizací občanské společnosti a soukromých firem snažících se řešit problém ohrožení oceánského zdraví, odolnosti a produktivity.
Stejně tak si musíme uvědomit, že i obloha stojí na pokraji vyčerpání. Když se vedoucí představitelé dohodli na „kjótském protokolu“, doufali, že omezí globální oteplení na dva stupně Celsia nad úroveň před průmyslovou revolucí. Byli si vědomi, jak dramatické dopady by mělo i toto oteplení na hladinu moří, zásoby sladké vody, zemědělství, extrémní meteorologické jevy, veřejné zdraví a floru i faunu na planetě. Dnes se zdá, že směřujeme k oteplení o čtyři stupně, což by mělo téměř nepředstavitelné následky.
Potřeba společné akce na omezení emisí skleníkových plynů je nepochybná. Politika mezinárodních dohod se vyčerpává a my potřebujeme podnikat kroky hned. Promyšlenější městské plánování, efektivnější dopravní systémy, lepší hospodaření s pralesy, zemědělské metody přispívající k odlučování uhlíku, čistší a dostupnější energie i odpovídající oceňování špinavých paliv, to vše nás může posunout správným směrem. Klimatické fondy, jako jsou Klimatický investiční fond, Globální ekologický fond i nedávno založený Zelený klimatický fond, si zaslouží podporu coby důležité prostředky rozvoje schůdných řešení.
A především si musíme klást cíle, abychom na ně mohli zaměřit politiku. Rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů (MDG) vytyčily ambiciózní cíle snížení chudoby, zlepšení zdraví a výživy, rozšíření vzdělání, zvýšení rovnosti pohlaví a zajištění trvalé ekologické udržitelnosti. Tyto cíle posloužily jako užitečné volání do zbraně. A v době, kdy globální společenství vyvíjí takzvané Trvale udržitelné rozvojové cíle, které by doplnily MDG, potřebujeme intenzivní veřejnou debatu o získaných ponaučeních a o finančních mechanismech použitých k naplnění těchto cílů.
Jakmile stanovíme cíle, potřebujeme spolehlivé informační systémy, abychom mohli hodnotit pokrok při jejich dosahování. Informace potřebné k pochopení sociálních, ekologických a ekonomických trendů obvykle zajišťují vládní statistické úřady. Ačkoliv se však naléhavost potřeby umět chápat trendy a jednat v reálném čase zvyšuje, mnoho vlád se potýká s vážnými nedostatky ve schopnosti produkovat a analyzovat informace. K posílení vládní schopnosti shromažďovat aktuální, relevantní a vysoce kvalitní data, analyzovat informace a prezentovat je politikům způsoby, které jim umožní chápat a řešit hlavní překážky trvalé udržitelnosti, budou zapotřebí masivní investice.
„Přemýšlej globálně, jednej lokálně“, to je už dlouho užitečné mobilizační heslo pro zdraví planety. Velikost problémů, před nimiž stojíme, nás však nutí jednat i globálně. Nové nástroje pro ekonomické modelování, zohledňování přírodního bohatství a investiční rozhodování nás mohou posunout kupředu. Okamžité kroky k budování chytřejších měst a ochraně oceánů, ovzduší a pralesů budou utvářet trajektorii našeho měnícího se klimatu. S postupným zaváděním dohod dosažených na summitu Rio+20 by se globální společenství mělo rozhodnout, že v příštích 20 letech podnikne na podporu trvalé udržitelnosti ještě smělejší kroky – na místní, státní i mezinárodní úrovni.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
WASHINGTON – Předpokladem k dosažení trvaleji udržitelného světa je světonázor, který pohlíží na blahobyt nejen z hlediska příjmů, ale i z hlediska lidské bezpečnosti a příležitostí k prosperitě pro každého člověka. Stojí za to zamyslet se nad otázkou, jak by svět z tohoto pohledu vypadal.
Především by to byl svět, jehož obyvatelé žijí bez konfliktů o půdu, vodu a prostor a který zajistí potravinovou bezpečnost pro 739 milionů lidí trpících dnes hladem či podvýživou. Takový svět by zachránil 20 000 druhů živočichů a rostlin, jimž hrozí vyhynutí, poněvadž by chápal jejich schopnost léčit nás fyzicky i duchovně. Dostal by nás zpět od okraje propasti nezadržitelného globálního oteplování a jeho důsledků pro pobřežní komunity, schémata počasí a v některých oblastech i obyvatelnost. Chránil by místa výjimečné přírodní krásy a inspirace. A pro budoucí generace by to byl trvale udržitelnější svět, než je ten náš.
Mnoho lidí to pokládá za idealistické. Hospodářský růst však umožňuje lidem zlepšovat své životy. Mění politickou ekonomii rozhodovacího procesu a vytváří prostor, v němž mohou vzkvétat nové myšlenky. A jedna z těchto myšlenek zní, že růst je dlouhodobě neudržitelný, pokud není vstřícný k okolí a zelený.
Potřebujeme prolomit mýtus, že zelenější růst je nákladnější. Chytrá politika nám může pomoci překonat krátkodobá omezení, hluboce zakořeněné chování a společenské normy a vyvinout novátorské finanční nástroje, které mění pobídky. Nedávná zpráva Světové banky přináší argumenty ve prospěch čistších, zelenějších a vstřícnějších růstových modelů. Takzvané Rovníkové zásady současně nabízejí firmám rámec pro zohledňování ekologických a sociálních rizik jejich investic.
Stejně tak musíme jako referenční bod pro rozhodování používat obecnější měřítka bohatství. Státy už dlouho používají národní důchod, přičemž hlavním ukazatelem hospodářské výkonnosti je HDP. Přesnější vyjádření bohatství států musí brát v úvahu nejen příjmy, ale i přírodní a sociální aktiva.
Takové ukazatele by umožnily zodpovědným činitelům zohledňovat dlouhodobější dopad chování, které by mohlo drancovat či rozhojňovat aktiva a brzdit či vytvářet trvaleji udržitelné schéma rozvoje. Nové nástroje, jako je Měření bohatství a hodnocení ekosystémů neboli WAVES, umožňují stále systematičtější hodnocení ekosystémů – je to přístup, který na červnovém summitu Rio+20 schválilo 62 zemí, více než 90 soukromých společností a 17 organizací občanské společnosti a mezinárodních organizací.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Musíme také chránit naše oceány, které jsou zdrojem 16% veškerého příjmu živočišných proteinů pro globální lidskou populaci. Jen malý zlomek druhů žijících v oceánech byl objeven a popsán. Potenciální hodnota oceánského života pro medicínu, ekonomiku a naše klima zůstává neznámá. Přesto se oceánské biosystémy ocitají pod hrozbou překyselení, znečištění a nadměrného využívání zdrojů.
Na styku oceánů s pobřežím zase degradace mangrovů a luk ohrožuje naše příbřežní komunity. V době, kdy je chráněno méně než 1% oceánského prostoru a jen na malou část oceánů se vztahují dobře promyšlené vládní politiky či mezinárodní smlouvy, máme dostatek příležitostí zlepšit zdraví oceánů. Globální partnerství pro oceány je slibná nová aliance více než stovky vládních a mezinárodních institucí, organizací občanské společnosti a soukromých firem snažících se řešit problém ohrožení oceánského zdraví, odolnosti a produktivity.
Stejně tak si musíme uvědomit, že i obloha stojí na pokraji vyčerpání. Když se vedoucí představitelé dohodli na „kjótském protokolu“, doufali, že omezí globální oteplení na dva stupně Celsia nad úroveň před průmyslovou revolucí. Byli si vědomi, jak dramatické dopady by mělo i toto oteplení na hladinu moří, zásoby sladké vody, zemědělství, extrémní meteorologické jevy, veřejné zdraví a floru i faunu na planetě. Dnes se zdá, že směřujeme k oteplení o čtyři stupně, což by mělo téměř nepředstavitelné následky.
Potřeba společné akce na omezení emisí skleníkových plynů je nepochybná. Politika mezinárodních dohod se vyčerpává a my potřebujeme podnikat kroky hned. Promyšlenější městské plánování, efektivnější dopravní systémy, lepší hospodaření s pralesy, zemědělské metody přispívající k odlučování uhlíku, čistší a dostupnější energie i odpovídající oceňování špinavých paliv, to vše nás může posunout správným směrem. Klimatické fondy, jako jsou Klimatický investiční fond, Globální ekologický fond i nedávno založený Zelený klimatický fond, si zaslouží podporu coby důležité prostředky rozvoje schůdných řešení.
A především si musíme klást cíle, abychom na ně mohli zaměřit politiku. Rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů (MDG) vytyčily ambiciózní cíle snížení chudoby, zlepšení zdraví a výživy, rozšíření vzdělání, zvýšení rovnosti pohlaví a zajištění trvalé ekologické udržitelnosti. Tyto cíle posloužily jako užitečné volání do zbraně. A v době, kdy globální společenství vyvíjí takzvané Trvale udržitelné rozvojové cíle, které by doplnily MDG, potřebujeme intenzivní veřejnou debatu o získaných ponaučeních a o finančních mechanismech použitých k naplnění těchto cílů.
Jakmile stanovíme cíle, potřebujeme spolehlivé informační systémy, abychom mohli hodnotit pokrok při jejich dosahování. Informace potřebné k pochopení sociálních, ekologických a ekonomických trendů obvykle zajišťují vládní statistické úřady. Ačkoliv se však naléhavost potřeby umět chápat trendy a jednat v reálném čase zvyšuje, mnoho vlád se potýká s vážnými nedostatky ve schopnosti produkovat a analyzovat informace. K posílení vládní schopnosti shromažďovat aktuální, relevantní a vysoce kvalitní data, analyzovat informace a prezentovat je politikům způsoby, které jim umožní chápat a řešit hlavní překážky trvalé udržitelnosti, budou zapotřebí masivní investice.
„Přemýšlej globálně, jednej lokálně“, to je už dlouho užitečné mobilizační heslo pro zdraví planety. Velikost problémů, před nimiž stojíme, nás však nutí jednat i globálně. Nové nástroje pro ekonomické modelování, zohledňování přírodního bohatství a investiční rozhodování nás mohou posunout kupředu. Okamžité kroky k budování chytřejších měst a ochraně oceánů, ovzduší a pralesů budou utvářet trajektorii našeho měnícího se klimatu. S postupným zaváděním dohod dosažených na summitu Rio+20 by se globální společenství mělo rozhodnout, že v příštích 20 letech podnikne na podporu trvalé udržitelnosti ještě smělejší kroky – na místní, státní i mezinárodní úrovni.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.