3

Trvalá udržitelnost v Trumpově éře

KODAŇ – Síly bojující proti globálnímu oteplování a snažící se posílit ochranu životního prostředí se musí připravit na těžké vedlejší ztráty v důsledku vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách ve Spojených státech. Soudě podle Trumpovy rétoriky během kampaně a podle prohlášení jeho republikánských spojenců se ochrana životního prostředí v USA udusí pod tíhou zběsilé deregulace a pobídek pro domácí producenty ropy, uhlí a plynu.

Ekologové vyhodnocují potenciální škody a vyvíjejí strategie, jak se vyhnout náporu vedenému nejextrémnějšími silami zaměřenými proti trvalé udržitelnosti, jaké kdy kontrolovaly Capitol Hill. Seznam možných obětí je dlouhý a skličující. Kdyby se naplnily nejhorší představy, stane se Amerika mnohem méně zelenou, a ještě uštědří ochromující ránu mezinárodní spolupráci.

Na nedávném jednání klimatické konference (COP 22) v Marrákéši se pozornost upírala na různé způsoby, jimiž by Trumpova administrativa mohla zabít klimatickou dohodu dosaženou na loňské konferenci COP 21 v Paříži. Smrt by mohla nastat v důsledku atentátu, pokud by Trump dohodu rozcupoval. Mohla by přijít hladem, pokud by USA odmítly dělat či platit, co mají. Případně by dohoda mohla být umučena, pokud by USA žádaly všechny ostatní, ať oni dělají víc.

Jistě existují i další možnosti, ale nejsme nuceni o nich uvažovat. Není to zapotřebí – a ani bychom to dělat neměli. O tom, co Trumpova administrativa skutečně učiní, je známo jen velmi málo. Někdo doufá, že alespoň do jisté míry zvítězí zdravý rozum, zejména s ohledem na to, že trhy dnes prosazují přechod na zelenou ekonomiku. Jiní lidé se obávají, že tomu tak nebude.

Prostým faktem však zůstává, že nevíme, co Trump udělá, protože to neví ani on sám. Ekologická politika jeho administrativy není vytesaná do kamene; je zapsaná do vody, která se vždy snaží dostat nejrychlejší cestou do nejnižšího bodu. Jak hluboko budou fanatici a uhelná lobby schopni tento bod snížit, to bude zčásti záviset i na bariérách, které jim my ostatní vybudujeme.

To znamená soustředit se na mobilizaci sil, jež dokážou podpořit argumenty pro to, aby Amerika zůstala součástí globálního posunu k trvalé ekologické udržitelnosti. Zatvrzelce v nové administrativě to sice nepřesvědčí, ale může to pomoci umírněnějším silám.

Kdo jsou tedy zmínění „my“, kteří musí podniknout akci?

Tak za prvé „my“ zahrnuje vlády a zákonodárné sbory jednotlivých států USA, nevládní organizace, místní komunity a korporace. Ti všichni musí vyburcovat Američany k podpoře místního životního prostředí a k příspěvku ke globálním řešením.

Za druhé zahrnuje výraz „my“ mezinárodní společenství: téměř 200 členských států Organizace spojených národů, která v roce 2015 schválila cíle trvale udržitelného rozvoje a pařížskou klimatickou dohodu. Je naprosto zásadní, aby všichni členové OSN, velcí i malí, trvali na tom, aby se kroky světa i nadále řídily globálními dohodami – bez ohledu na to, co udělá Trump.

Nastupující administrativě musí být naprosto jasné, že společný ekonomický a ekologický zájem na prosazování agendy trvalé udržitelnosti bude dál navádět tímto směrem státy i firmy. Je užitečné, že Čína už prohlásila, že se nezřekne příležitostí spojených s přechodem na zelenou ekonomiku a převezme globální taktovku, pokud USA vycouvají.

A Čína nebude sama. Absence amerického vedení, či dokonce obratu čelem vzad na straně Trumpovy administrativy sice řada lidí lituje, avšak USA už nejsou natolik silné, aby mohly změnit celkové směřování. Vzniklou mezeru zaplní jiné země a sklidí za to plody, což by měly dát hlasitě a jasně najevo. Trumpova Amerika sice může z vlaku vystoupit, což si lze docela dobře představit, ale nemůže ho zastavit. Zbytek světa dál pojede vpřed.

Americké firmy a kapitálové trhy by měly toto poselství zesilovat – nikoliv jako politické prohlášení, nýbrž jako varování, že pokud americká ekonomika obětuje příležitosti vyplývající z agendy trvalé udržitelnosti, bude méně atraktivní pro investory, a tím i méně prosperující. V listopadu učinilo 365 velkých amerických firem právě to, když veřejně vyzvaly Trumpa, ať nevypovídá pařížskou klimatickou dohodu. Má-li Trump zajistit více pracovních míst a vyšší příjmy pro své voliče, pak jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout, je i zelená agenda energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů.

Čtvrtou složkou společného „my“, kteří musíme jednat, jsou angažovaní spotřebitelé z celého světa. Pochodováním v ulicích a vykřikováním sloganů na adresu volených představitelů se nic nezmění. Organizování spotřebitelů na místní, státní, regionální a globální úrovni by něco změnit mohlo. Toto poselství musí vysílat nejen jednotliví spotřebitelé, ale i organizace se schopností ho podněcovat a zesilovat: „Nebudeme kupovat produkty a služby odporující agendě trvalé udržitelnosti a budeme preferovat kvalitní výrobky a značky, jež trvalou udržitelnost respektují a prosazují.“ Ať už bude mít toto poselství jakoukoliv formu, mělo by být přímé a transparentní a mělo by si vzít na mušku i ty americké firmy, které využijí uvolnění domácích ekologických a emisních standardů.

Většina z nás pro Trumpa nehlasovala a nejsme povinni následovat jeho vedení. Je to právě naopak: čím silněji se zorganizujeme s cílem udržet kurz a posílit akci za zastavení globálního oteplování a podporu trvalé udržitelnosti, tím vyšší je pravděpodobnost, že pragmatičtí členové nové většiny dokážou minimalizovat škody doma i v zahraničí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.