9

Nazrál čas na holubičí Fed

CAMBRIDGE – Propukla bitva o to, kdo nahradí předsedu centrální banky USA Bena Bernankeho. Člověk by možná čekal, že o křesle předsedy Fedu – patrně druhé nejvlivnější veřejné funkci ve Spojených státech a určitě nejvlivnějším postu ve světovém finančnictví – rozhodne konkláve centrálních bankéřů. Ve skutečnosti je ale volba z velké části na uvážení amerického prezidenta. Zamysleme se tedy nad dvěma předními kandidáty, bývalým ministrem financí USA Lawrencem Summersem a současnou místopředsedkyní Fedu Janet Yellenovou.

Summers i Yellenová jsou znamenití odborníci s rozsáhlou zkušeností ve veřejné správě. Třebaže média hlavního proudu dělají vše pro to, aby jejich kandidaturu probádala jako souboj protikladných osobností, skutečnost je taková, že oba adepti mají mimořádně dobré kvalifikace. Nadto si oba získali dobré jméno svým přesvědčením, že Fed by neměl připisovat nadměrnou váhu cenové stabilitě oproti nezaměstnanosti. Tento holubičí sklon by běžně byl nevýhodou; dnes je ovšem předností.

Význam odborné způsobilosti v měnové politice se opakovaně potvrdil v centrálních bankách po celém světě. Podle výzkumu publikovaného roku 2003 ekonomy Christinou Romerovou a Davidem Romerem kvalita měnové politiky rozhodujícím způsobem závisí na tom, zda centrální bankéři jasně a dopodrobna rozumí tvorbě politik a inflaci. Dvacátá, třicátá a sedmdesátá léta minulého století oplývají příklady centrálních bankéřů, kteří nepochopili nutné základy a na něž ekonomiky doplatily.

Z toho plyne požadavek na způsobilost nejen v oblasti stanovování úrokových sazeb, ale i regulatorní politiky. Někteří kritizují Summerse za horlivé prosazování finanční deregulace během 90. let, když za prezidenta Billa Clintona vedl americké ministerstvo financí. Tito kritici ale přehlížejí jeho podíl na potírání krize suverénního dluhu tehdejšího desetiletí a jeho neústupnost v tom, že USA musí začít vydávat inflačně indexované dluhopisy.