Congolese woman cleans an area of land to start to cultivate crops JOHN WESSELS/AFP/Getty Images

Finanční rovnost pro africké farmářky

NAIROBI – Po celém světě inspirují sociální hnutí typu #MeToo nebo #TimesUp důležité debaty o nespravedlivých praktikách, na které ženy ve všech aspektech svých životů už dlouho narážejí. V některých případech vedly tyto diskuse k měřitelným změnám v zacházení se ženami na pracovišti, doma i jinde ve společnosti.

Zatím se však bohužel většina změn zaměřuje na ženy na Západě nebo na ženy žijící v městských oblastech. Venkovské ženy, a zejména chudé farmářky v subsaharské Africe zatím nemají z nedávného důrazu na rovnost pohlaví žádný velký prospěch. Má-li se však genderová propast v Africe někdy uzavřít, musí se i jedinečné překážky, na něž africké ženy narážejí, stát součástí globálního dialogu.

Subsaharská Afrika patří mezi regiony s nejvyšší nerovností pohlaví na světě. Podle Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP) omezují „předsudky, postoje a historické genderové role“ přístup žen ke zdravotní péči a vzdělání a vedou k disproporcím v oblasti rodinné zodpovědnosti, segregace na trhu práce a sexuálního násilí.

Možná největší překážku rovnosti pohlaví v subsaharské Africe však představují peníze; jednoduše řečeno jich ženy mají méně. Podle Světové banky má 37% žen v regionu bankovní účet, oproti 48% mužů. A přestože jsou tato čísla u obou pohlaví nízká, znepokojivé je, že se rozdíl mezi nimi v posledních několika letech zvýšil, přestože objem financí dostupných chudým lidem světa celkově setrvale roste.

Ženy dnes dominují v africkém zemědělství, což je nejvýznamnější odvětví na kontinentu. To se však nepřetavuje ve větší kontrolu nad financemi. Jedním z měřítek tohoto nedostatku je míra půjček; ve východní Africe, kde působí moje organizace, si ženy půjčují na aktivity související se zemědělstvím o 13% méně peněz než muži. Negramotnost, omezené vlastnictví půdy a restrikce možností zastupování a mobility, to vše dohromady snižuje přístup žen k zemědělskému financování.

Tyto bariéry mají dramatický dopad na společenský a hospodářský pokrok. Nedostatek kapitálu především ztěžuje ženám nákup kvalitních semen a hnojiv nebo i přístup k zemědělské půdě, což potažmo snižuje zemědělskou produktivitu. Výnosy plodin v regionu hluboko zaostávají za globálním průměrem zčásti i proto, že ženy nemohou dostatečně investovat do svých provozů.

Subscribe to Project Syndicate
Bundle2020_web

Subscribe to Project Syndicate

Enjoy unlimited access to the ideas and opinions of the world's leading thinkers, including weekly long reads, book reviews, and interviews; The Year Ahead annual print magazine; the complete PS archive; and more – all for less than $2 a week.

Subscribe Now

Nerovnost pohlaví je nákladná i na makroúrovni. UNDP odhaduje, že neschopnost začleňovat ženy do národních ekonomik stojí státy subsaharské Afriky dohromady 95 miliard dolarů ročně v podobě ztracené produktivity. Když ženy žijící v chudobě nemohou pracovat nebo jinak přispívat společnosti, růst stagnuje.

Když mají farmářky naopak přístup k financování, přínos dalece převyšuje hranice jejich oboru. Bylo prokázáno, že posílení finančních pozic zvyšuje participaci žen na rozhodování v komunitě. Finanční inkluze žen navíc pomáhá bojovat se sociální marginalizací a zlepšuje blahobyt rodiny; když mají matky určitý stupeň kontroly nad financemi domácnosti, snižuje se pravděpodobnost, že jejich děti zemřou na podvýživu, a naopak budou s vyšší pravděpodobností prospívat.

Vzhledem k těmto přínosům otázka nezní, zda ženy ve venkovské Africe potřebují rozšířený přístup k zemědělskému kapitálu, nýbrž jak ho poskytovat. Možným řešením je vytvářet programy, které budou při poskytování úvěrů brát v potaz nepoměry v oblasti vzdělání a mobility. Zohledňování sociální diskriminace je nezbytné, mají-li dívky a ženy plně využívat dostupných financí. Další možností je stavět na úspěšném zprostředkovatelském úsilí, jež pomáhá ženám diskutovat o sociální inkluzi s manželi.

Jednou z nejvýznamnějších změn by však bylo angažované vedení finančních institucí. Kdyby banky a úvěrové společnosti nabízely produkty, které uspokojují potřeby žen, mělo by více žen přístup k finančním zdrojům. Například by banky mohly vymyslet specifické úvěrové programy pro plodiny, které tradičně pěstují farmářky – například pro podzemnice či slunečnice. Finanční instituce by také mohly podněcovat vedoucí roli žen v zemědělských družstvech a podporovat trhy, na nichž ženy prodávají úrodu.

Při současném tempu finanční inkluze potrvá světu déle než 200 let, než dosáhne rovnosti pohlaví. To je nepřijatelné. Pokrok směrem k posílení práv žen nemusí být tak pomalý. Vyvinou-li vlády, mezinárodní aktéři i finanční průmysl společné úsilí a vymyslí a budou podporovat genderově orientovanější politiku, pak pokrok takto pomalý nebude.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/0JcOlRfcs