0

Klopýtání ve tmě

SAO PAULO – Co se týče dobře míněných gest, Hodinu Země stěží něco překoná.S úderem půl deváté večer v sobotu 27. března téměř miliarda lidí ve 120 zemích projevila touhu udělat něco s globálním oteplováním tím, že si na hodinu zhasli světla.Na doklad oficiální solidarity zhasla světla i na řadě nejvěhlasnějších pamětihodností planety, od operního domu v Sydney po Velkou pyramidu v Gíze, nemluvě o pekingském Zakázaném městě, newyorském mrakodrapu Empire State Building, londýnském Big Benu, pařížské Eiffelově věži a panoramatech Hongkongu i Las Vegas.

Hodina Země, ať je jinak jaká chce, patří zajisté mezi nejúspěšnější propagační taháky, jaké kdy kdo vymyslel.Poprvé ji v roce 2007 zorganizovala v australském Sydney tamní pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a v posledních letech její popularita a míra účasti (osob i veřejných organizací) prudce narůstá – natolik, že už sotva najdete kout na Zemi, jehož se kampaň nedotkla.Jak řekl Greg Bourne, ředitel Světového fondu na ochranu přírody v Austrálii:„Máme širokou účast od Casablanky po tábořiště safari v Namibii a Tanzanii.“

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Udělala ale Hodina Země něco pro zastavení – nebo alespoň zpomalení – globálního oteplování?Nepříliš.

Popularitu události není těžké pochopit.Kdo kromě nejzarytějších popíračů globálního oteplování by odolal představě, již americké webové stránky kampaně Hodina Země letos vyjádřily tak, že pouhým „zhasnutím světel 27. března ve 20:30 místního času přispějete k přechodu k čistšímu, bezpečnějšímu národu“?

Netřeba říkat, že to není tak docela pravda.To hlavní, čeho dosáhl každý, kdo večer na hodinu zhasl světla, spočívalo v tom, že bylo hůř vidět.Vliv na životní prostředí byl zanedbatelný.Vždyť i kdyby se požadované hodiny zúčastnili všichni lidé světa, výsledkem by byl ekvivalent zastavení uhlíkových emisí Číny na zhruba 45 vteřin.

Samozřejmě že tento nesmírně optimistický výpočet předpokládá, že nikdo následně nespotřebuje víc energie.Nedávný výzkum dvou kanadských psychologů zjistil, že u lidí, již utratí peníze za zelené produkty, je bezprostředně poté nižší pravděpodobnost, že budou velkorysí, a vyšší pravděpodobnost, že budou krást, než mezi těmi, kdo nakoupili nezelené zboží.Vykonání něčeho ctnostného – třeba zhasnutí světel – nám zřejmě dává pocit, že máme právo následně projevit špatnost.

Organizátoři Hodiny Země symbolickou podstatu manévrů přiznávají.Zhasnutí světel je jen „výzvou k jednání“, poznamenali.Jak vysvětlil generální ředitel WWF James Leape, poskytuje „globální platformu pro miliony lidí, aby dali najevo své znepokojení nad ničivými důsledky změny klimatu“.Další představitel WWF dodal: „Našim politikům to říká, že ve věci změny klimatu to nesmějí vzdávat.“

To všechno je velice pěkné.Podle Andyho Ridleyho má ale Hodina Země ve skutečnosti konkrétnější záměry.Kromě toho, že byl první, koho v sydneyské hospodě nad sklenkou s přáteli před několika lety tato akce napadla, Ridley je také výkonným ředitelem globálního projektu Hodina Země, takže se k věci zřejmě vyjadřuje s jistou autoritou.„Cíl, o nějž ještě v tomto roce usilujeme,“ řekl minulý týden agentuře Associated Press, „je celosvětová dohoda, která pobídne všechny země ke snižování emisí.“

Právě v tom tkví velký problém Hodiny Země.Ať třeba sebevíc chceme věřit opaku, skutečnost je taková, že žádná dohoda uhlíkové emise nesníží.Kdyby to bylo politicky možné, stalo by se tak už dávno – ne-li na „Summitu Země“ v roce 1992 v Rio de Janeiru, tak v Kjótu před 12 lety; a když ani v Kjótu ne, tak loni v prosinci v Kodani.Jenže to možné není.

Vždyť nejlepší dohoda, na níž se po téměř dvou desetiletích snah země dokázaly domluvit, neurčuje žádné skutečné povinnosti, nestanovuje žádné závazné emisní cíle a od nikoho nevyžaduje žádné konkrétní činy.Z toho si určitě můžeme vzít ponaučení.

Fake news or real views Learn More

Organizátoři Hodiny Země bohužel tuto nepříjemnou pravdu raději přehlížejí.Vyhnout se jí ale nelze.Myslíme-li vážně snahu řešit globální oteplování, musíme podnikat kroky, které skutečně přispívají k dobru – na rozdíl od mrhání cennými prostředky na plané dohody a morální gesta, která nám přinášejí jen dobrý pocit.Zhasnutá světla a přísliby snižování emisí uhlíku nám sice mohou přinést momentální pocit mravnosti, ale to je tak vše.

Pro dosažení smysluplného řešení globálního oteplování je třeba namísto fixace na plané sliby ohledně snižování uhlíkových emisí zaměřit pozornost na výzkum a vývoj.Za pouhých 0,2 % globálního HDP, čili 100 miliard dolarů ročně, bychom mohli dosáhnout zásadních technických průlomů, jichž je zapotřebí, aby byla zelená energie natolik levná, že se dokáže stát pohonem bezuhlíkové budoucnosti.Přestaňme tedy klopýtat ve tmě a udělejme něco smysluplného pro světlejší budoucnost.