2

Africké farmy budoucnosti

HARARE – Rozjezd firmy může být těžká práce, a to zejména v Africe, kde úspěchu brání slabé systémy vládnutí a nekonzistentní přístup ke klíčovým zdrojům. Pro africké farmáře jsou překážky obzvláště výrazné. Vzhledem k obrovským ekonomickým a sociálním přínosům dynamického a moderního zemědělského sektoru by se poskytnutí pobídek, investic a regulací farmářům, kteří je potřebují k úspěchu, mělo stát hlavní prioritou.

Nedávný boom v africkém telekomunikačním sektoru – který vnesl revoluci do celých průmyslových oborů, nemluvě o životním stylu obyvatel – dokládá, jak může být takový přístup efektivní. Na kontinentu dnes existuje více než půl miliardy mobilních připojení; Afrika dnes v mnoha ohledech představuje světovou špičku v oblasti mobilního růstu a inovací.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Proč Afrika zatím nedokáže napodobit tento růst v zemědělském sektoru? Proč místo skvělé úrody musí dovážet potraviny v objemu 35 miliard dolarů ročně? Podle nejnovější výroční zprávy Afrického panelu pro pokrok s názvem Obilí, ryby, peníze – Financování zelené a modré revoluce v Africe je problém zřejmý: afričtí farmáři čelí značné nep��ízni osudu.

Zejména to platí pro malé farmáře, z nichž většinu představují ženy. Tito farmáři, kteří obdělávají pozemky o rozloze jednoho nebo dvou fotbalových hřišť, obvykle postrádají spolehlivé zavlažovací systémy a kvalitní vstupy, jako jsou semena nebo půdní živiny. Navíc jen zřídkakdy vydělávají tolik, aby mohli investovat do potřebných strojů, a nemohou získat přístup k úvěrům.

A jako by toho nebylo dost, potýkají se farmáři se stále vrtkavějšími klimatickými podmínkami, které zvyšují pravděpodobnost neúrody. Například výnosy z kukuřice se mají během jednadvacátého století snížit o jednu čtvrtinu. A i když je úroda k dispozici, narážejí farmáři na velké překážky při jejím dodávání na trhy – včetně nedostatečných silničních sítí na venkově a absence kapacit pro chladné skladování.

Navzdory těmto rizikům, která jsou neporovnatelně výraznější, než jakým čelí telekomunikační průmysl, zůstávají afričtí zemědělci stejně efektivní jako jejich větší kolegové – což svědčí o jejich houževnatosti a odolnosti. Místo aby však africké vlády farmáře podpořily, kladou jejich růstu další překážky včetně nadměrného zdanění, nedostatečných investic a donucovací politiky.

Afričtí farmáři potřebují vstřícné prostředí, které jim umožní překonávat překážky, na něž narážejí. V tomto kontextu by africký zemědělský sektor mohl rozpoutat revoluci podobnou té, kterou podnítil komunikační sektor.

Dobré je, že soukromá i veřejná sféra – které jsou motivované raketově rostoucí poptávkou po potravinách, zejména v rychle se rozrůstajících afrických městech, a stoupajícími globálními cenami potravin – se zdají být připravené stát se tahouny tohoto posunu. Soukromé firmy začaly směřovat investice do afrického zemědělského sektoru mimo jiné i prostřednictvím iniciativ, jako je Grow Africa (jejímž jsem spolupředsedou), která zprostředkovává spolupráci mezi národními vládami a více než stovkou místních, regionálních a mezinárodních firem ve snaze naplnit cíle zemědělského růstu. V posledních dvou letech se tyto firmy zavázaly k zemědělským investicím v hodnotě přes 7,2 miliardy dolarů.

Africké vlády a rozvojoví partneři, kteří si uvědomili, že zemědělství může hrát klíčovou roli v jejich agendách hospodářského rozvoje, zase začali obracet tři desítky let trvající pokles veřejných investic do zemědělství. Faktem totiž je, že zemědělství má potenciál snižovat chudobu dvakrát rychleji než kterýkoliv jiný sektor.

Dopad tohoto úsilí začíná být už dnes v mnoha částech kontinentu patrný. Vysoký objem zemědělských investic podporuje impozantní hospodářský růst ve venkovských oblastech od Ghany po Rwandu, čímž podněcuje tvorbu pracovních míst a snižuje chudobu a hlad.

Tyto přínosy však zůstávají křehké. Aby si je africké vlády udržely, musí se opětovně přihlásit k Maputské deklaraci Africké unie o zemědělství a potravinové bezpečnosti, jejíž součástí je závazek vyčleňovat nejméně 10% rozpočtů afrických zemí na zemědělské investice. A také musí poskytnout farmářům infrastrukturu, energetické dodávky a podpůrnou politiku, kterou farmáři potřebují, aby dostali své produkty na trh.

Klíčovou roli hraje také sektor komunikací. Mobilní technologie už začala transformovat africké zemědělství tím, že poskytuje farmářům drahocenné informace, jako jsou tržní ceny, podpora vstupů prostřednictvím e-voucherů, a dokonce i přístup k úvěrům. Mnohé tyto novátorské služby jsou africkým malozemědělcům dostupnější než jejich americkým či evropským protějškům.

A konečně musí aktéři ze soukromého sektoru, farmářské organizace a skupiny občanské společnosti spolupracovat na prosazování zemědělského rozvoje. Například Aliance za zelenou revoluci v Africe dodává vysoce kvalitní semena – z nichž mnohá jsou odolná proti suchu – milionům drobných zemědělců na celém kontinentu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Africká unie označila rok 2014 za Rok zemědělství a potravinové bezpečnosti v Africe. Díky velkorysým krokům v oblasti politiky, investic a technologií mohou afričtí zemědělci zdvojnásobit do pěti let produktivitu práce. Je načase poskytnout zemědělskému sektoru příležitost, kterou potřebují všichni Afričané, aby zajistili éru sdílené prosperity.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.