MINNEAPOLIS – Když byly v roce 2015 oficiálně schváleny Cíle trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, začal běžet čas i jednomu ambicióznímu cíli: skoncovat do roku 2030 s globálním hladem. V té době se tento cíl jevil jako dosažitelný; během předešlých 15 let se totiž počet podvyživených lidí na zeměkouli snížil o polovinu a tento ohromující úspěch byl do značné míry připisován mezinárodním investicím do zemědělské a ekonomické infrastruktury.
A pak svět začal hladovět zase o něco více; v roce 2016 se počet lidí bez dostatku potravin zvýšil na 815 milionů oproti 777 milionům o rok dříve. Co se stalo?
Zčásti je odpověď stejně stará jako sama civilizace: sucha, záplavy, konflikty a přesuny obyvatelstva poškozovaly sklizeň a oslabovaly produkci. Neméně důležitý je však i jeden méně hmatatelný faktor: řada sítí, na které farmáři tradičně spoléhali, když se potřebovali s těmito katastrofami vypořádat, zanikla nebo byla znehodnocena.
MINNEAPOLIS – Když byly v roce 2015 oficiálně schváleny Cíle trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, začal běžet čas i jednomu ambicióznímu cíli: skoncovat do roku 2030 s globálním hladem. V té době se tento cíl jevil jako dosažitelný; během předešlých 15 let se totiž počet podvyživených lidí na zeměkouli snížil o polovinu a tento ohromující úspěch byl do značné míry připisován mezinárodním investicím do zemědělské a ekonomické infrastruktury.
A pak svět začal hladovět zase o něco více; v roce 2016 se počet lidí bez dostatku potravin zvýšil na 815 milionů oproti 777 milionům o rok dříve. Co se stalo?
Zčásti je odpověď stejně stará jako sama civilizace: sucha, záplavy, konflikty a přesuny obyvatelstva poškozovaly sklizeň a oslabovaly produkci. Neméně důležitý je však i jeden méně hmatatelný faktor: řada sítí, na které farmáři tradičně spoléhali, když se potřebovali s těmito katastrofami vypořádat, zanikla nebo byla znehodnocena.