Somali girls wait in line to receive a hot meal at a food distribution point in Somalia's capital Mogadishu ROBERTO SCHMIDT/AFP/Getty Images

Sociální síť potravinové bezpečnosti

MINNEAPOLIS – Když byly v roce 2015 oficiálně schváleny Cíle trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, začal běžet čas i jednomu ambicióznímu cíli: skoncovat do roku 2030 s globálním hladem. V té době se tento cíl jevil jako dosažitelný; během předešlých 15 let se totiž počet podvyživených lidí na zeměkouli snížil o polovinu a tento ohromující úspěch byl do značné míry připisován mezinárodním investicím do zemědělské a ekonomické infrastruktury.

A pak svět začal hladovět zase o něco více; v roce 2016 se počet lidí bez dostatku potravin zvýšil na 815 milionů oproti 777 milionům o rok dříve. Co se stalo?

Zčásti je odpověď stejně stará jako sama civilizace: sucha, záplavy, konflikty a přesuny obyvatelstva poškozovaly sklizeň a oslabovaly produkci. Neméně důležitý je však i jeden méně hmatatelný faktor: řada sítí, na které farmáři tradičně spoléhali, když se potřebovali s těmito katastrofami vypořádat, zanikla nebo byla znehodnocena.

Skoncování s globálním hladem nespočívá jen v pěstování kukuřice odolné vůči suchu; spočívá v také plánování postupu v případě, kdy ani tato kukuřice nepřinese úspěch. Jinými slovy nejde jen o rozhodování, co se zasadí do země, ale ve stejné míře i o přetváření sociálních sítí.

Pro nejchudší malopěstitele a pastevce na světě je jedinou konstantou nevyzpytatelnost. Pokud chtěli lidé z venkovských oblastí zmírnit rizika, vždy se spoléhali na vlastní osobní sítě, díky nimž získávali informace, které jim pomáhaly přestát krize, zvyšovat produktivitu a omezovat ztráty na úrodě. Na oplátku tyto vztahy usnadňovaly výměnu informací a zboží, zpestřovaly jídelníček, posilovaly zemědělské metody a chránily před hladem.

Dnes však osobní sítě farmářů oslabují. Farmy bývají častěji zasaženy extrémním počasím a v regionech postižených chudobou se zintenzivňují násilné konflikty; tyto a další faktory všude na světě farmáře vykořeňují. Lidé sice vždy odcházeli z domovů a hledali bezpečí či příležitosti jinde, avšak v současné době je takto v pohybu rekordní počet lidí.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Všechny tyto změny negativně ovlivňují tradiční společenské struktury, na nichž je závislé přežití komunit, přičemž roli těchto struktur při zajišťování potravinové bezpečnosti se nevěnuje dostatečná pozornost. Máme-li skoncovat s globálním hladem, musíme podporovat, rozšiřovat a diverzifikovat hlavní pilíře odolnosti venkova.

Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je investovat do nových technologií, které farmářům umožní spojovat se s informacemi a institucemi schopnými snižovat nejistotu a zmírňovat riziko. Podle pracovní studie z roku 2017, kterou vypracoval Výzkumný program CGIAR pro klimatické změny, zemědělství a potravinovou bezpečnost, jsou některé nejslibnější inovace ve venkovském zemědělství založené na technologiích a službách. Díky přístupu k datům, trhům a finančním službám mohou farmáři efektivněji sít, hnojit, sklízet a prodávat své produkty.

V současné době tyto typy inovací ve většině strategií potírání hladu nijak výrazně nefigurují. To se však pomalu mění, zejména když je stále větší počet lidí v rozvíjejících se ekonomikách napojený na mobilní sítě a když jsou stále dostupnější aplikace určené ke shromažďování a sdílení zemědělských informací.

Například v Egyptě, Súdánu a Etiopii poskytují místní osvětové služby pěstitelům zeleniny meteorologické informace v reálném čase prostřednictvím SMS. V západní Africe zase soukromé společnosti, jako je Ignitia, rozšiřují přesná meteorologická upozornění přes SMS i k odlehlým farmářům.

V Mongolsku získávají venkovští pastevci informace o výskytech nemocí, aby mohli udržovat svůj dobytek zdravý. A farmáři na celém globálním Jihu využívají služeb na bázi SMS k získávání technické podpory, která jim umožňuje snáze zavádět nové plodiny a pěstební metody, což je přínosné jak pro přírodní zdroje, tak pro příjmy a výživu domácností.

Konektivita zlepšuje fungování trhů rovněž tím, že umožňuje farmářům a pastevcům přístup k přesným informacím o cenách, dále koordinaci dopravy a další logistiky a zprostředkování snazší výměny netrvanlivých, ale výživných potravin, jako jsou živočišné produkty a zelenina. Mobilní informace o penězích a cenách zase umožňují pastevcům přizpůsobovat velikost stád měnícím se ekologickým podmínkám a současně dávají farmářům možnost zajistit si semena a hnojiva pro budoucí sklizně.

Služby mobilního bankovnictví navíc umožňují rychlé a bezpečné převody prostředků, čímž zajišťují producentům efektivnější přístup na trhy, snižují jim transakční náklady a posouvají je do hodnotnějších tržních sektorů. Mobilní platební systémy usnadňují také zasílání peněz městskými obyvateli jejich rodinám ve venkovských oblastech, což je stále významnější složka živobytí venkovanů.

Pouhá existence těchto technologií samozřejmě hlad neukončí. Hlavním úkolem je rozšířit přístup ke všem těmto nástrojům a zajistit, aby naplňovaly potřeby farmářů, kteří je používají. To vyžaduje, aby mobilní technologie braly v úvahu rozdíly v pohlaví, vzdělání a objemu prostředků mezi jednotlivými farmáři a reagovaly na měnící se okolnosti. Dopad a úspěch těchto nástrojů a programů by se měl monitorovat a vyhodnocovat, přičemž neefektivní přístupy by se zkvalitňovaly či nahrazovaly.

Prováděla jsem výzkum ve venkovských komunitách po celém světě a jedním z rysů, které mají všechny společné, jsou obtíže, na něž farmáři a pastevci narážejí v oblasti přístupu ke spolehlivým informacím o trzích, počasí a financích. Když jsou sousedé na odchodu a klimatické změny jsou stále znepokojivější, pak tradiční informační sítě nestačí. Farmáři všude na světě, ale zejména v rozvojových ekonomikách potřebují podporu digitálních komunit.

Pro stamiliony lidí představují informace hranici mezi potravinovou bezpečností a hladem. V prostředí trojího ohrožení v podobě klimatických změn, násilných konfliktů a masové migrace se však mění způsob, jímž se tyto informace shromažďují a sdílejí. Osobní sítě farmářů jsou dnes globální a online. Chceme-li nasytit rychle se měnící svět, musíme využít nové technologie k tomu, abychom přetvořili nejstarší formu zmírňování rizik: komunitu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/fsJUG0n/cs;

Handpicked to read next