0

Přestaňte kopat a začněte přemýšlet

Devátý říjen 2006 se stane dnem, který si budeme pamatovat. Severní Korea totiž toho dne pravděpodobně odpálila jadernou bombu. Byla to zkouška, která selhala? Odpověď nám možná poskytne až budoucnost, avšak politické důsledky jsou zřejmé a dopady značné.

Za prvé: mezinárodní tlak vedený USA, Čínou, Ruskem a Japonskem nestačil k tomu, aby Severní Koreji v tomto osudovém kroku zabránil. Strašlivá diktatura, režim bez budoucnosti a trpaslík v měřítku mocenské politiky se vzepřel mezinárodním obrům. Výsledkem je oprávněné rozhořčení a ze všech stran se ozývají výzvy k sankcím.

Jaký dopad však budou mít sankce proti režimu, jehož cílem je přežití prostřednictvím sebeizolace – režimu, který nebude mít žádné zábrany nelítostně obětovat vlastní lid? Může navíc Čína skutečně připustit přísné sankce vůči svému sousedovi – režimu bojujícímu o přežití, který je vybaven jadernými zbraněmi i raketami – a humanitární katastrofu nejvyššího stupně mezi jeho obyvatelstvem? Jak důvěryhodné a účinné mohou sankce být?

Za druhé: Rada bezpečnosti OSN nyní vypadá jako papírový tygr, protože její autoritu úspěšně zpochybnil opotřebovaný režim. Tato skutečnost nezůstane nikde bez povšimnutí, zejména pak v Teheránu. Stane-li se hranice mezi jadernými a nejadernými státy propustnější, nebo pokud se dokonce zcela rozplyne, pak lze vznést otazník nad celým systémem multilaterální bezpečnosti. Devátého října se brána vedoucí k této cestě otevřela.