0

Tmářství kolem výzkumu kmenových buněk

Skupina korejských vědců publikovala 19. května v časopise Science výsledky výzkumu, který poprvé izoloval linie lidských embryonálních kmenových buněk vytvořené na míru tak, aby se shodovaly s DNA mužských a ženských pacientů různého věku. Den nato britští vědci z univerzity v Newcastlu oznámili, že úspěšně vytvořili klonované lidské embryo za použití vajíček od dárkyň a genetického materiálu z kmenových buněk.

Oba průlomy představují ohromující pokrok ve výzkumu kmenových buněk. Embryonální kmenové buňky jsou pluripotentní, což znamená, že mají schopnost vyvinout se v libovolný typ lidské tkáně. To přináší velikou naději, zejména pro osoby postižené úrazy nebo onemocněními míchy. Roky bádání a vášnivé prosby pacientů z celého světa konečně otevírají dveře technice – přenosu jádra somatické buňky, známé také jako „terapeutické klonování“ –, která by mohla způsobit epochální změny ve prospěch zdraví nás všech.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Neméně pozoruhodné než tyto nedávné objevy bylo načasování jejich oznámení, k němuž došlo v předvečer hlasování v Kongresu Spojených států o navýšení federálních příspěvků na výzkum prováděný na embryonálních kmenových buňkách vzniklých při mimotělním oplodňování (avšak nikdy nepřenesených do dělohy). Obě oznámení také o měsíc předešla italské referendum – nejrozsáhlejší celonárodní dotazování, k němuž kdy na světě v této věci došlo –, jehož záměrem je změnit loni přijatý zákon, který zakazuje jak mimotělní oplodňování, tak výzkum kmenových buněk.

Debata nad terapeutickým klonováním se samozřejmě ani zdaleka neomezuje jen na USA a Itálii. Valné shromáždění OSN v březnu 2005 uzavřelo dvouletou debatu v této věci a odsouhlasilo nezávaznou deklaraci, která státům doporučuje „zakázat veškeré formy lidského klonování, jelikož se neslučují s důstojností člověka ani s ochranou lidského života.“ Deklarace prošla, když 84 hlasujících bylo pro, 34 proti a 37 se zdrželo.

Loni v létě 78 laureátů Nobelovy ceny v odpověď na rozhodnutí OSN podepsalo petici vystupující proti přijetí mezinárodního zákazu lidského klonování, neboť „to by odsoudilo stovky milionů jedinců postižených zničujícími nemocemi k životu zbavenému naděje.“ Petice, iniciovaná Sdružením Luky Coscioniho, nevládní organizací zaměřenou na prosazování svobody vědeckého výzkumu, vyzvala vlády, aby odmítly zákazy a upřednostnily „zásady, které ochrání právo na život a zdraví tím, že zajistí svobodu vědeckého bádání, rozhodování a vědění.“

Existuje samozřejmě široký konsenzus namířený proti klonování s cílem reprodukovat lidské bytosti a převážná část světa tuto techniku postavila mimo zákon. O to tady tudíž nejde. Poselstvím nositelů Nobelovy ceny je to, že ohledně terapeutického klonování by bylo mnohem moudřejší a zřejmě i účinnější neusilovat o globální zákaz, nýbrž prosazovat mezinárodní regulační režim prostřednictvím dostačující legalizace výzkumu kmenových buněk.

Jak ale ilustruje deklarace OSN – a dlouhá debata doprovázející její přijetí –, jádrem národních a mezinárodních debat, které se točí kolem otázek počátku „lidského života“, nejsou vědecké argumenty. Jak známo, věda a náboženství mají odlišné odpovědi. Někteří křesťanští teologové například věří, že život začíná v okamžiku početí, zatímco vědci si stojí za tím, že nervové a mozkové buňky se objevují asi 14 dnů po početí. Vědci se široce shodují, že výzkum by se měl provádět během tohoto období – a měl by být vždy povolován u zbylých embryí, která nebudou nikdy usazena do dělohy.

V takto kriticky důležité debatě má nesmírný význam kvalita informací a není náhodou, že ti, kdo se staví proti výzkumu kmenových buněk, se veřejné debatě, při níž by byli nuceni čelit vědeckým argumentům, raději vyhýbají. Vědí až příliš dobře, že kdykoliv byla umožněna a povzbuzována sekulární a vědecká debata, široká veřejnost – bez ohledu na národnost a náboženskou či politickou příslušnost – se v drtivé většině vyjadřovala ve prospěch výzkumu kmenových buněk.

Jasný příklad jsme viděli loni v listopadu v Kalifornii, kde se 60% voličů vyslovilo pro Návrh 71 o státním financování výzkumu kmenových buněk. Obdobně platí, že poslední průzkumy veřejného mínění v Itálii naznačují, že drtivá většina těch, kdo jsou rozhodnuti hlasovat, je pro terapeutické klonování. V Itálii je však v referendu nezbytná 50% účast, aby byl výsledek platný. Výmluvné je to, že Vatikán, který ví, že zvítězit nemůže, v současnosti vede mohutnou kampaň za hromadnou neúčast.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V sázce je víc než jen pokrok vědy. Postoj Vatikánu k italskému plebiscitu charakterizuje obecnější hrozbu pro samotný základ moderní liberální demokracie: ústavní odluku církve od státu.

V éře rostoucích obav z náboženského fundamentalismu musí liberálně demokratické instituce znovu potvrdit svou úlohu při ochraně individuálních práv pro všechny. Abychom měli možnost plně využít svých svobod – ať vyznání či vědeckého výzkumu –, stát musí opětovně zdůraznit svou sekulární povahu. Potřebujeme mechanismy, jimiž se vypořádáme s porušováním morálních a náboženských přesvědčení, ale nemůžeme zavádět omezení schopnosti jedince přispět k veřejnému blahu.