0

Rizikové stavy států

LONDÝN – Velkou recesi z let 2008-2009 odstartovalo nadměrné hromadění dluhů a transakce s vypůjčenými penězi na straně domácností, finančních institucí, a dokonce i podnikového sektoru v mnoha rozvinutých ekonomikách. A zatímco se s polevováním krize hodně hovoří o omezení zadluženosti, skutečnost je taková, že ukazatele zadluženosti v soukromém sektoru se stabilizovaly na velmi vysokých úrovních.

V důsledku fiskálního stimulu a socializace části ztrát soukromého sektoru nyní naopak dochází k mohutnému nárůstu transakcí s vypůjčenými penězi ve veřejném sektoru. V mnoha rozvinutých ekonomikách lze nalézt deficity přesahující 10% HDP a očekává se, že prudce vzrostou i poměry dluhu k HDP – v některých případech se v příštích několika letech zdvojnásobí.

Jak ukazuje nová kniha Tentokrát je to jinak z pera Carmen Reinhartové a Kena Rogoffa, takové krize účetní bilance vedly v minulosti k hospodářským zotavením, která byla pomalá, chudokrevná a po mnoho let podprůměrná. Vzhledem k mohutnému opětovnému rozmachu transakcí s vypůjčenými penězi ve veřejném sektoru jsou další silnou možností problémy suverénních dluhů.

V zemích, které nemohou emitovat dluh ve vlastní měně (tradičně jsou to země s rozvíjejícími se ekonomikami) nebo které sice emitují dluh ve vlastní měně, ale nemohou nezávisle tisknout peníze (jako je tomu v eurozóně), vedou neudržitelné fiskální deficity v mnoha případech k úvěrové krizi, suverénní platební neschopnosti nebo k jiné vynucené formě restrukturalizace veřejného dluhu.