Stát pro umění, nebo umění pro stát?

Září je tradičně doba, kdy se operní společnosti a orchestry vracejí z Aix, Salcburku, Tanglewoodu a bezpočtu dalších letních festivalů do domovských měst. Jejich rentrée je (na obou stranách Atlantiku) poznamenáno také návratem obav o formu financování vážné hudby.

Symfonický život v Americe je eurocentrický téměř ve všech ohledech s výjimkou financování. Zatímco Američané spoléhají při financování živé klasické hudby na soukromé příspěvky odpočitatelné od daňového základu a tržby ze vstupného, Evropané dávají přednost přímé vládní podpoře umění.

Paradoxní je, že zatímco příznivci umění ve Spojených státech se již dlouho vyslovují pro přijetí „evropského modelu“ – díky němuž se Evropané těší z bohatého a rozmanitého kulturního života –, sama Evropa je nucena změnit svůj systém podpory na takový, který bude více záviset na soukromých penězích a pokladnách.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/mZTsVsc/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.