Stalin a paměť

,,Povinnost, již máme k dějinám, je přepsat je," řekl Oscar Wilde. Jako Ruska mám s přepisováním historie své zkušenosti. Sovětský svaz strávil své století retušováním bradavic na Leninově nose, poopravováním výsledků sklizní a zakrýváním mrtvolného vzezření umírajícího Jurije Andropova. Ale při vypořádávání se se Stalinem - který zemřel právě před padesáti lety - většina z nás přepisuje dějiny tím, že předstíráme, že se jejich značná část vůbec neodehrála.

Abychom si rozuměli: Stalin nezmizel jako lidé, kteří byli posláni do gulagu. Nebyl z naší paměti vymazán způsobem, jakým byli Trockij a Bucharin vystříháni z oficiálních fotografií.

Jednou jsem vystupovala z moskevského taxíku a řidič si nadzdvihl šátek, aby mi ukázal Stalinovu fotografii, již měl připnutou na bundě. Přemýšlela jsem o jeho kradmém gestu. Jevil se mi jako představitel skutečného podzemí, jako člověk, který se cítil zaskočen a podveden světem, jenž se vyvinul z Gorbačovovy glasnosti a perestrojky .

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/j2hm6v0/cs;