0

Stagflace na obzoru

NEW YORK – Světová ekonomika zažila několik dobrých let. Globální růst byl silný a propast mezi rozvojovým a vyspělým světem se zúžila, o což se zasloužila v prvé řadě Indie a Čína, jež zaznamenaly růst HDP ve výši 11,1% a 9,7% v roce 2006 a 11,5% a 8,9% v roce 2007. Dařilo se i Africe, kde růst v letech 2006 a 2007 přesáhl 5%.

Dobré časy možná končí. Už celá léta je slyšet obavy z globálních nevyvážeností zapříčiněných obrovskými americkými půjčkami ze zahraničí. Amerika opáčila, že svět by jí měl být vděčný: tím, že si žije nad poměry, pomohla udržet globální ekonomiku v chodu, zejména s ohledem na vysoké míry úspor v Asii, která v rezervách nastřádala miliardy dolarů. Vždy se ale uznávalo, že americký růst za prezidenta George W. Bushe není udržitelný. Teď se blíží den zúčtování.

Nedomyšlená americká válka v Iráku přispěla ke čtyřnásobnému růstu cen ropy od roku 2003. V 70. letech minulého století vyvolaly ropné šoky v mnoha zemích inflaci a jinde recesi, poněvadž vlády zvyšovaly úrokové sazby, aby bojovaly proti rostoucím cenám. A některé ekonomiky potkalo to nejhorší z obou světů: stagflace.

Světu až dosud pomáhaly překonávat vystřelující ceny ropy tři zásadní faktory. Zaprvé, Čína vzhledem ke svým obrovským nárůstům produktivity – založeným na vysokých mírách investic, mimo jiné do vzdělávání a technologií – vyvážela deflaci. Zadruhé, Spojené státy toho využily a snížily úrokové sazby na bezprecedentní úrovně, čímž vyvolaly bublinu bydlení, kdy hypotéky byly dostupné všem, kdo nežijí na přístrojích. Konečně, pracující po celém světě nastavili tvář a akceptovali nižší reálné mzdy a menší podíl HDP.