MANNHEIM – Politika Evropské unie zachránit euro za každou cenu je dostatečnou zárukou jeho přežití. Stojí však zachování eura v podobě „jedna velikost padne všem“ skutečně za to, aby se mu obětovala konkurenceschopnost eurozóny a v konečném důsledku i evropská solidarita?
Volný obchod, zvýšenou konkurenceschopnost a nové bohatství přineslo Evropě zavedení jednotného trhu v roce 1992 – nikoliv zavedení eura o sem let později. Měnová unie se ve skutečnosti stala politickou a hospodářskou noční můrou, kterou zamořují recese, rekordně vysoká nezaměstnanost, sociální neklid a rostoucí nedůvěra mezi členskými státy.
Přestože však politikům a ekonomům docházejí argumenty ve prospěch eura, málokterý z nich se odváží zpochybnit jeho základní strukturu, natožpak navrhnout alternativy. Aby se představitelé EU vyhnuli krizi, musí uznat nedostatky jednorozměrného rámce eurozóny a vyvinout systém, který bude pro řízení mnohostranné měnové unie vhodnější.
MANNHEIM – Politika Evropské unie zachránit euro za každou cenu je dostatečnou zárukou jeho přežití. Stojí však zachování eura v podobě „jedna velikost padne všem“ skutečně za to, aby se mu obětovala konkurenceschopnost eurozóny a v konečném důsledku i evropská solidarita?
Volný obchod, zvýšenou konkurenceschopnost a nové bohatství přineslo Evropě zavedení jednotného trhu v roce 1992 – nikoliv zavedení eura o sem let později. Měnová unie se ve skutečnosti stala politickou a hospodářskou noční můrou, kterou zamořují recese, rekordně vysoká nezaměstnanost, sociální neklid a rostoucí nedůvěra mezi členskými státy.
Přestože však politikům a ekonomům docházejí argumenty ve prospěch eura, málokterý z nich se odváží zpochybnit jeho základní strukturu, natožpak navrhnout alternativy. Aby se představitelé EU vyhnuli krizi, musí uznat nedostatky jednorozměrného rámce eurozóny a vyvinout systém, který bude pro řízení mnohostranné měnové unie vhodnější.