0

Sílící měkká moc Jižní Koreje

CAMBRIDGE – Když se minulý měsíc v Thajsku sešlo Sdružení národů jihovýchodní Asie, Jižní Korea byla významným účastníkem. Jižní Korea se v tichosti odklání od postavení země definované problematickým severokorejským sousedem a v globálních záležitostech se stává důležitou mocností středně velkého významu. Jihokorejec je generálním tajemníkem Organizace spojených národů, Soul bude napřesrok hostit summit G20 a země právě s Evropskou unií uzavřela dohodu o volném obchodu.

Nebylo tomu tak vždy. Jsou-li geografické podmínky údělem, Jižní Korea dostala do hry špatné karty. Vklíněna do oblasti střetů mezi třemi obry, Čínou, Japonskem a Ruskem, Korea má za sebou nelehké dějiny budování dostatečné „tvrdé“ vojenské moci, aby se dokázala ubránit. Na počátku dvacátého století ovšem tyto snahy selhaly a Korea se stala japonskou kolonií.

Po druhé světové válce se poloostrov rozdělil v souladu s bipolaritou studené války a bylo zapotřebí zásahu USA a OSN, aby během korejské války nedošlo k porobení Jižní Koreje. Navzdory svým působivým zdrojům tvrdé moci Jižní Korea později zjistila, že spojenectví se vzdálenou velmocí, jako jsou Spojené státy, jí nadále slouží jako užitečná pojistka pro život v problematickém sousedství.

V nedávném přehledu států G20 zveřejněném v deníku Chosun Ilbo Nadace Hansun umístila Jižní Koreu na 13. příčku na světě co do síly národní moci. Země obsadila 9. místo s ohledem na zdroje tvrdé moci, ale v oblasti měkké moci si vedla hůř. Jak napsal deník, „moderní továrny, špičkové zbraně, vyspělá infrastruktura informačních komunikací jsou klíčové prvky, jež země potřebuje k silnější mezinárodní konkurenční schopnosti“. Jenže aby se tyto složky „tvrdé moci“ staly skutečnými hybateli růstu a prosperity země, musejí se opírat o důmyslnou a velice účinnou „měkkou moc“.