CAMBRIDGE: Mezinárodní finační krize pokračuje a hlavní nápor je nyní veden na Latinskou Ameriku. Hluboké ekonomické potíže postihly především Brazílii, Peru, Kolumbii, Ekvádor a Venezuelu. Brazilská krize pak nepochybně přivodí recesi v sousedící Argentině. Naopak Chile, výjimečné výkonná ekonomika v oblasti, to pocítí jen velmi mírným růstem pro rok 1999. Krize v Jižní Americe tak znova odhaluje tři základní problémy dnešního mezinárodního finančního systému: vázané směnné kursy, těkavé pohyby mezinárodního kapitálu a Mezinárodní měnový fond.
Jižní Amerika si prostě musela zažít zkušenost bolesti, kterou přinesla vlna východoasijské finanční krize z let 1997-8. Jihoamerické země jsou vesměs exportéry těžkých komodit a asijská krize srazila dolů světové tržní ceny pro celé obrovské spektrum komodit, včetně ropy, mědi a zemědělských produktů. Ekvádor, Kolumbie a Venezuela jsou těžce zasaženy pádem ropných cen. Chile bylo poškozeno značným snížením cen mědi, kdy její ceny spadly z přibližně 1,30 dolaru za libru na současných 0,61 dolaru za libru. Brazílie zase strádá snížením cen zemědělských výrobků, třebaže na druhé straně benefituje z pádu cen ropy.
Tato výše zmíněná bolest poznání krize byla způsobena třemi momenty. Za prvé, většina zemí v oblasti má pevně vázané směnné kursy na americký dolar. Po propuknutí asijské krize, když spadly komoditní ceny, začaly trhy očekávat znehodnocování měn zemí tohoto regionu. V systému volně pohyblivých kursů by měny mohly postupně znehodnocovat, jak se také stalo v některých jiných komoditně-vývozních zemích (jako například v Kanadě, Austrálii nebo na Novém Zélandě). Místo toho se mnoho latinskoamerických zemí pokusilo bránit své směnné kursy a to tím, že prudce zvýšily úrokové míry. To byla chyba: vysoké úrokové míry jen pomohly postrčit jejich ekonomiky po propasti recese.
CAMBRIDGE: Mezinárodní finační krize pokračuje a hlavní nápor je nyní veden na Latinskou Ameriku. Hluboké ekonomické potíže postihly především Brazílii, Peru, Kolumbii, Ekvádor a Venezuelu. Brazilská krize pak nepochybně přivodí recesi v sousedící Argentině. Naopak Chile, výjimečné výkonná ekonomika v oblasti, to pocítí jen velmi mírným růstem pro rok 1999. Krize v Jižní Americe tak znova odhaluje tři základní problémy dnešního mezinárodního finančního systému: vázané směnné kursy, těkavé pohyby mezinárodního kapitálu a Mezinárodní měnový fond.
Jižní Amerika si prostě musela zažít zkušenost bolesti, kterou přinesla vlna východoasijské finanční krize z let 1997-8. Jihoamerické země jsou vesměs exportéry těžkých komodit a asijská krize srazila dolů světové tržní ceny pro celé obrovské spektrum komodit, včetně ropy, mědi a zemědělských produktů. Ekvádor, Kolumbie a Venezuela jsou těžce zasaženy pádem ropných cen. Chile bylo poškozeno značným snížením cen mědi, kdy její ceny spadly z přibližně 1,30 dolaru za libru na současných 0,61 dolaru za libru. Brazílie zase strádá snížením cen zemědělských výrobků, třebaže na druhé straně benefituje z pádu cen ropy.
Tato výše zmíněná bolest poznání krize byla způsobena třemi momenty. Za prvé, většina zemí v oblasti má pevně vázané směnné kursy na americký dolar. Po propuknutí asijské krize, když spadly komoditní ceny, začaly trhy očekávat znehodnocování měn zemí tohoto regionu. V systému volně pohyblivých kursů by měny mohly postupně znehodnocovat, jak se také stalo v některých jiných komoditně-vývozních zemích (jako například v Kanadě, Austrálii nebo na Novém Zélandě). Místo toho se mnoho latinskoamerických zemí pokusilo bránit své směnné kursy a to tím, že prudce zvýšily úrokové míry. To byla chyba: vysoké úrokové míry jen pomohly postrčit jejich ekonomiky po propasti recese.