ŠANGHAJ – Poskytování obstojného, cenově dostupného bydlení je rostoucí výzvou jak pro rozvojové, tak pro již rozvinuté ekonomiky. Nepříznivý efekt – na mobilitu, produktivitu a růst – je anebo bude díky poptávce dalece převyšující nabídku stále více patrný. Naštěstí jsou zde cesty jak významně tuto mezeru v cenově dostupném bydlení zúžit a to použitím především tržního přístupu na městské úrovni.
Celosvětově je 330 milionů nízko- a středněpříjmových městských domácností, které buď žijí v podprůměrném ubytování, nebo mají tak napjatý rozpočet, že musí snižovat výdaje v zásadních oblastech jako je zdravotní péče a vzdělávání. Do roku 2025 by tato hodnota mohla dosáhnout 440 milionů domácností, nebo v přepočtu zhruba 1,6 miliardy lidí (třetina celkové světové městské populace). Nezahrnutí v součtu navíc zůstávají ti nejchudší, kteří často žijí mimo města, na ulicích či jako squatteři, což je tak nechává mimo odhady sčítání lidu.
Náhrada stávajícího podprůměrného ubytování a výstavba nového potřebného k pokrytí poptávky by do roku 2025 stála odhadem 16 bilionů dolarů, což je, mírně řečeno, znepokojující hodnota. Existují však čtyři klíčová opatření, která mohou redukovat náklady výstavby bydlení o 20-50%. Tím učiní bydlení dostupné (nebude ubírat více než 30% z celkových příjmů) domácnostem s příjmy v rozmezí 50-80% mediánu příjmů ve většině měst.
ŠANGHAJ – Poskytování obstojného, cenově dostupného bydlení je rostoucí výzvou jak pro rozvojové, tak pro již rozvinuté ekonomiky. Nepříznivý efekt – na mobilitu, produktivitu a růst – je anebo bude díky poptávce dalece převyšující nabídku stále více patrný. Naštěstí jsou zde cesty jak významně tuto mezeru v cenově dostupném bydlení zúžit a to použitím především tržního přístupu na městské úrovni.
Celosvětově je 330 milionů nízko- a středněpříjmových městských domácností, které buď žijí v podprůměrném ubytování, nebo mají tak napjatý rozpočet, že musí snižovat výdaje v zásadních oblastech jako je zdravotní péče a vzdělávání. Do roku 2025 by tato hodnota mohla dosáhnout 440 milionů domácností, nebo v přepočtu zhruba 1,6 miliardy lidí (třetina celkové světové městské populace). Nezahrnutí v součtu navíc zůstávají ti nejchudší, kteří často žijí mimo města, na ulicích či jako squatteři, což je tak nechává mimo odhady sčítání lidu.
Náhrada stávajícího podprůměrného ubytování a výstavba nového potřebného k pokrytí poptávky by do roku 2025 stála odhadem 16 bilionů dolarů, což je, mírně řečeno, znepokojující hodnota. Existují však čtyři klíčová opatření, která mohou redukovat náklady výstavby bydlení o 20-50%. Tím učiní bydlení dostupné (nebude ubírat více než 30% z celkových příjmů) domácnostem s příjmy v rozmezí 50-80% mediánu příjmů ve většině měst.