0

Schlíple k příčetnosti

BERKELEY – V dnešní Americe – a také ve zbytku světa – jsou ekonomicko-političtí centristé pod tlakem. Institut hospodářské politiky zveřejnil výzkum, podle něhož je drtivá většina Američanů přesvědčena, že hospodářská politika v uplynulém roce značně obohatila bankéře z manhattanského Midtownu a londýnského Canary Wharf (bankéři se už ve skutečnosti nesoustřeďují kolem Wall Streetu nebo londýnské City).

Ve Spojených státech říká republikánská kongresová klika jen samá „ne“: ne krátkodobému deficitnímu financování s cílem zapojit lidi do práce, ne podpoře bankovní soustavy a ne zvýšenému vládnímu dohledu či vlastnictví finančních subjektů. Samotné banky se pak vrátily k „byznysu jako obvykle“: horlivě se snaží zablokovat jakoukoliv reformu finančního sektoru a věří, že kongresmani bažící po příspěvcích na kampaň oddálí a naruší legislativní proces.

Netvrdím, že ekonomická politika posledních let je ideální. Kdybych býval před 13 měsíci u kormidla já, ministerstvo financí a Federální rezervní systém by nechaly padnout Lehman Brothers i AIG – avšak jejich dluh bych nabídl se slevou za hotovost v nominální hodnotě za předpokladu, že ho budou doprovázet dostatečné majetkové záruky. Tím by se zachovala funkčnost systému a současně by se tvrdě potrestali držitelé podílů v bankovní a stínové bankovní soustavě, takže by dnes nikdo netvrdil, že jejich metody řízení rizik jsou přiměřené a žádnou reformu nepotřebují.

Kdybych byl stál v čele před 19 měsíci, zestátnil bych agentury Fannie Mae i Freddie Mac a po dobu trvání krize bych přesunul těžiště monetární a finanční politiky od cílení sazby „federal funds rate“ k cílení ceny hypoték. Už od roku 1825 je smyslem monetární politiky během krize podpora cen aktiv s cílem zabránit tomu, aby finanční trhy vyslaly reálné ekonomice cenový signál, že přišel čas masové nezaměstnanosti. Zestátnění Fannie Mae a Freddie Mac a jejich využití k fixaci ceny hypoték by bývalo nejčistší a nejsnazší cestou, jak toho dosáhnout.