SARAJEVO – Téměř přesně před 13 lety ukončila daytonská mírová dohoda pod americkým vedením tři a půl roku trvající válku v& Bosně. Dnes této zemi reálně hrozí kolaps. A stejně jako v& roce 1995 je zapotřebí odhodlání a transatlantické jednoty, nemáme-li náměsíčným krokem zabřednout do další krize.
Bosenskosrbský premiér Milorad Dodik, kdysi miláček mezinárodního společenství (a zejména Spojených států) kvůli svému odporu vůči nacionalistické srbské Demokratické straně, převzal agendu této strany, aniž se ušpinil její genocidní zátěží. Jeho dlouhodobá politika se zdá zřejmá: dostat svou srbskou entitu, Republiku srbskou, do situace, kdy by se mohla odtrhnout, jakmile se k& tomu naskytne příležitost. S& využitím slabin v& ústavní struktuře Bosny, unavenosti mezinárodního společenství a neschopnosti EU lpět na vlastních podmínkách se mu za dva roky podařilo do značné míry obrátit skutečný pokrok v& Bosně dosažený za posledních 13 let, kriticky oslabit instituce bosenského státu a téměř zastavit rozvoj země ve funkční (a s& EU slučitelný) stát.
Dodikovo počínání přiživují ruské pobídky a petrodolary. Jeho soupeř, prezident celé Bosny a Hercegoviny Haris Silajdžić, navíc zdůraznil potřebu zrušit dvě entity tvořící současnou Bosnu a vytvořit jediný nefederální stát. Dodik tvrdí, že respektuje Dayton, zatímco Silajdžić si přeje jeho revizi, avšak oba muži porušují jeho základní princip: federální systém uvnitř jediného státu. Tato toxická interakce představuje jádro dnešní bosenské krize.
Podezíravost a strach, které v& roce 1992 rozpoutaly válku, v& důsledku toho zesílily. Destruktivní dynamika se zrychluje a bosenský a chorvatský nacionalismus jsou na vzestupu. Nedávné místní volby znamenaly vzpruhu pro nacionalistické strany.
Tento bod zvratu je také výsledkem nedůslednosti mezinárodního společenství. Zatímco Bushova administrativa se k& Bosně v& podstatě otočila zády, EU se začala hluboce angažovat; členství v& EU představuje od roku 2003, kdy se stalo politickým cílem, stěžejní páku pro prosazování reforem v& zemi. EU však neformulovala žádnou soudržnou strategii a tím, že hlásala pokrok i tam, kde k& žádnému nedošlo, oslabila nejen vlastní vliv v& zemi, ale i Úřad vysokého představitele (OHR) a mezinárodní vojenskou přítomnost (Sbor Evropské unie Eufor, který vystřídal NATO), tedy hlavní tahouny pokroku v& Bosně po Daytonu.
Zakrnění vlivu OHR se časově shodovalo se stažením americké armády a podkopáním Eufor, který dnes disponuje jen malou operační kapacitou. Navzdory nebezpečným signálům si Francie a Španělsko podle všeho přejí zcela utlumit existenci Eufor do konce letošního roku – zřejmě jen proto, aby dokázaly ryze technický argument, totiž že mise EU mohou být ukončeny.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
EU, která je fixována na dosud nedefinovaný „přechod“ z& OHR na misi, v& jejímž čele by stála ona sama, jako by se snažila vytáhnout z& boxu veškeré nářadí, než zjistí, jaké konkrétní nástroje budou k& transformaci Bosny zapotřebí. Například se jí nepodařilo podpořit v& klíčovém okamžiku svého tamního člověka, schopného slovenského diplomata Miroslava Lajčáka, čímž fatálně podkopala jeho autoritu.
Stejně jako Dodik využívá chabého odhodlání EU také Rusko, které dělá USA a EU potíže všude tam, kde je to možné. Zájmy Kremlu v& Bosně se však nemohou měřit se zájmy EU nebo USA. Pokusy Ruska uzavřít Úřad vysokého představitele bez ohledu na to, zda je práce hotova, je nutno odrazit. Úřad musí zůstat otevřený – případně je nutno založit podobně silnou organizaci –, dokud nebudou splněny podmínky pro přechod na normálnější přítomnost EU. Také USA se nehledě na chabé postavení prezidenta musí do tohoto procesu opětovně zapojit.
Zahraničně-politický šéf EU Javier Solana by měl dát podnět k& vypracování nezávislé studie s& cílem vytvořit novou transatlantickou politiku podpořenou plným zapojením Spojených států a silnou podmíněností ze strany EU, což může vést k& hlubšímu a širšímu mezinárodnímu angažmá v& Bosně. Kolaps daytonské mírové dohody by byl zbytečným a nechtěným dodatečným problémem pro příštího amerického prezidenta.
Zahraniční politika EU se v& poslední době soustředí na Kosovo, ale je to právě Bosna, která vždy představovala větší a nebezpečnější problém. Úpadek této země lze stále zastavit za předpokladu, že se EU probudí, nová americká administrativa se zapojí do dění a oba aktéři obnoví své odhodlání dosáhnout, aby Bosna jako stát přežila, a to tím, že v& této zemi udrží efektivní vojenskou přítomnost a zahájí proces dlouhodobého posilování přístupu mezinárodního společenství, včetně nalezení způsobů, jak rozplést bosenský ústavní uzel.
Nastal čas znovu věnovat Bosně pozornost, nechceme-li, aby se situace velmi rychle ošklivě zvrhla. Celý svět už dnes ví, jakou by za to zaplatil cenu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
SARAJEVO – Téměř přesně před 13 lety ukončila daytonská mírová dohoda pod americkým vedením tři a půl roku trvající válku v& Bosně. Dnes této zemi reálně hrozí kolaps. A stejně jako v& roce 1995 je zapotřebí odhodlání a transatlantické jednoty, nemáme-li náměsíčným krokem zabřednout do další krize.
Bosenskosrbský premiér Milorad Dodik, kdysi miláček mezinárodního společenství (a zejména Spojených států) kvůli svému odporu vůči nacionalistické srbské Demokratické straně, převzal agendu této strany, aniž se ušpinil její genocidní zátěží. Jeho dlouhodobá politika se zdá zřejmá: dostat svou srbskou entitu, Republiku srbskou, do situace, kdy by se mohla odtrhnout, jakmile se k& tomu naskytne příležitost. S& využitím slabin v& ústavní struktuře Bosny, unavenosti mezinárodního společenství a neschopnosti EU lpět na vlastních podmínkách se mu za dva roky podařilo do značné míry obrátit skutečný pokrok v& Bosně dosažený za posledních 13 let, kriticky oslabit instituce bosenského státu a téměř zastavit rozvoj země ve funkční (a s& EU slučitelný) stát.
Dodikovo počínání přiživují ruské pobídky a petrodolary. Jeho soupeř, prezident celé Bosny a Hercegoviny Haris Silajdžić, navíc zdůraznil potřebu zrušit dvě entity tvořící současnou Bosnu a vytvořit jediný nefederální stát. Dodik tvrdí, že respektuje Dayton, zatímco Silajdžić si přeje jeho revizi, avšak oba muži porušují jeho základní princip: federální systém uvnitř jediného státu. Tato toxická interakce představuje jádro dnešní bosenské krize.
Podezíravost a strach, které v& roce 1992 rozpoutaly válku, v& důsledku toho zesílily. Destruktivní dynamika se zrychluje a bosenský a chorvatský nacionalismus jsou na vzestupu. Nedávné místní volby znamenaly vzpruhu pro nacionalistické strany.
Tento bod zvratu je také výsledkem nedůslednosti mezinárodního společenství. Zatímco Bushova administrativa se k& Bosně v& podstatě otočila zády, EU se začala hluboce angažovat; členství v& EU představuje od roku 2003, kdy se stalo politickým cílem, stěžejní páku pro prosazování reforem v& zemi. EU však neformulovala žádnou soudržnou strategii a tím, že hlásala pokrok i tam, kde k& žádnému nedošlo, oslabila nejen vlastní vliv v& zemi, ale i Úřad vysokého představitele (OHR) a mezinárodní vojenskou přítomnost (Sbor Evropské unie Eufor, který vystřídal NATO), tedy hlavní tahouny pokroku v& Bosně po Daytonu.
Zakrnění vlivu OHR se časově shodovalo se stažením americké armády a podkopáním Eufor, který dnes disponuje jen malou operační kapacitou. Navzdory nebezpečným signálům si Francie a Španělsko podle všeho přejí zcela utlumit existenci Eufor do konce letošního roku – zřejmě jen proto, aby dokázaly ryze technický argument, totiž že mise EU mohou být ukončeny.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
EU, která je fixována na dosud nedefinovaný „přechod“ z& OHR na misi, v& jejímž čele by stála ona sama, jako by se snažila vytáhnout z& boxu veškeré nářadí, než zjistí, jaké konkrétní nástroje budou k& transformaci Bosny zapotřebí. Například se jí nepodařilo podpořit v& klíčovém okamžiku svého tamního člověka, schopného slovenského diplomata Miroslava Lajčáka, čímž fatálně podkopala jeho autoritu.
Stejně jako Dodik využívá chabého odhodlání EU také Rusko, které dělá USA a EU potíže všude tam, kde je to možné. Zájmy Kremlu v& Bosně se však nemohou měřit se zájmy EU nebo USA. Pokusy Ruska uzavřít Úřad vysokého představitele bez ohledu na to, zda je práce hotova, je nutno odrazit. Úřad musí zůstat otevřený – případně je nutno založit podobně silnou organizaci –, dokud nebudou splněny podmínky pro přechod na normálnější přítomnost EU. Také USA se nehledě na chabé postavení prezidenta musí do tohoto procesu opětovně zapojit.
Zahraničně-politický šéf EU Javier Solana by měl dát podnět k& vypracování nezávislé studie s& cílem vytvořit novou transatlantickou politiku podpořenou plným zapojením Spojených států a silnou podmíněností ze strany EU, což může vést k& hlubšímu a širšímu mezinárodnímu angažmá v& Bosně. Kolaps daytonské mírové dohody by byl zbytečným a nechtěným dodatečným problémem pro příštího amerického prezidenta.
Zahraniční politika EU se v& poslední době soustředí na Kosovo, ale je to právě Bosna, která vždy představovala větší a nebezpečnější problém. Úpadek této země lze stále zastavit za předpokladu, že se EU probudí, nová americká administrativa se zapojí do dění a oba aktéři obnoví své odhodlání dosáhnout, aby Bosna jako stát přežila, a to tím, že v& této zemi udrží efektivní vojenskou přítomnost a zahájí proces dlouhodobého posilování přístupu mezinárodního společenství, včetně nalezení způsobů, jak rozplést bosenský ústavní uzel.
Nastal čas znovu věnovat Bosně pozornost, nechceme-li, aby se situace velmi rychle ošklivě zvrhla. Celý svět už dnes ví, jakou by za to zaplatil cenu.