2

Zabouchnuté dveře k euru

LONDÝN – Minulý týden se ve Frankfurtu sešli centrální bankéři z celého světa, aby se vyhřívali v paprscích slávy prvních deseti let eura. Pro ty, kdo přicestovali ze zemí ucházejících se o vstup do eurozóny, však byla tato událost studenou sprchou. Právě v době, kdy globální finanční krize učinila členství v eurozóně naléhavějším a nezbytnějším než kdykoliv dříve, začali současní členové eurozóny podporovat návrhy, které by zvýšily laťku pro vstup.

Podle návrhu, o kterém se ve Frankfurtu otevřeně diskutovalo, by se kromě makroekonomických maastrichtských kritérií, která platí už od zavedení eura, používala jako další kritérium pro vstup do eurozóny kvalita bankovní soustavy kandidátské země. Pomineme-li pokrytectví západních vlád, které podobné kroky posvěcují právě v době, kdy po obrovských selháních regulačních mechanismů samy sanují banky, je tento návrh silně pochybený.

Chceme-li si plně uvědomit absurdnost tohoto návrhu, zamysleme se nad mimořádně úspěšným východoevropským růstovým modelem z posledních dvou desetiletí. Model prosazený západní Evropou a použitý Evropou východní byl založen na představě, že kapitál by měl proudit z kapitálově bohatých do kapitálově chudých zemí. Ekonomové se musí vrátit do Spojených států devatenáctého století, aby našli podobně čítankový příklad úspěšného růstu, při němž byly vysoké deficity na běžném účtu financovány hlavně prostřednictvím přímých zahraničních investic. Finanční toky doprovázela nevídaná finanční integrace, po níž dnes většinu východoevropských bank kontrolují západní mateřské firmy.

Tento model fungoval pozoruhodně dobře nejen při vytváření růstu, ale i při zdokonalování institucí, které podporují trhy a demokracii ve východní Evropě, jak dokládá Zpráva o přechodu zveřejněná v roce 2008 Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Zároveň však učinil tyto země zranitelnými vůči zvratům a výkyvům globálních finančních trhů. V posledním půldruhém roce odolávaly těmto tlakům pozoruhodně dobře, ale globální krize je zasáhla plnou silou, a tak se dnes ucházejí o pomoc Mezinárodního měnového fondu.