0

Šedesát let palestinské „katastrofy“

Zatímco Izrael oslavuje své 60. narozeniny, Palestinci si připomínají nakba čili „katastrofu“ – svůj příběh o oloupení, okupaci a státním vakuu. Pro obě strany i pro vnější mocnosti ale události roku 1948 a to, co následovalo – počínaje rokem 1967 okupace zbývajících oblastí historické Palestiny –, představuje tragické selhání.

Izrael je tímto selháním nejvíce vinen, kvůli své pokračující vojenské okupaci a protiprávním osadám. Ač slovně se hlásí k míru, odmítnutí izraelské armády opustit okupovaná území zůstává v přímém rozporu s tím, co úvodní část rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 242 označila za „nepřípustný zábor půdy silou“.

Zodpovědnost ale nesou i mezinárodní společenství, Palestinci a Arabové, třebaže v různých mírách. Seznam zklamání začíná už před zrodem izraelské státnosti a nakba : Kingova a Craneova komise z roku 1919, Peelova zpráva z roku 1937, britská Bílá kniha z roku 1939, Angloamerická vyšetřovací komise z roku 1945 a Plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947. Od té doby jsme tu měli rezoluce OSN č. 194, 242 a 338, Rogersův plán, Mitchellův plán, Tenetův plán, Camp David, Tabu, Saúdský plán, „cestovní mapu“, Ženevskou iniciativu, Volbu lidu a Arabskou mírovou iniciativu.

Ovšemže Palestinci a Arabové jsou rovněž vinni svou neschopností vcítit se do strádání židovského národa, porozumět mu a pochopit jej. Přestože Palestinci neměli s evropským antisemitismem ani s nacistickým holocaustem nic společného, neměli tragédii Židů přehlížet. Palestinci byli tak pohrouženi do svého vzdoru vůči sionismu, že si nedokázali uvědomit existenční potřeby Židů, stejně jako nedokázali pochopit účinky nevybíravých násilných činů proti izraelským civilistům.