11

Padesátiletá šestidenní válka

NEW YORK – Svět si zanedlouho připomene 50. výročí války mezi Izraelem, Egyptem, Jordánskem a Sýrií – konfliktu, který vypukl v červnu 1967 a dodnes je svým způsobem výjimečný, přestože moderní dějiny tohoto regionu jsou do značné míry poznamenané násilím. Válka trvala necelý týden, avšak její odkaz zůstává i po půl století dobře patrný.

Samotnou válku rozpoutal preventivní izraelský útok na egyptské letectvo v reakci na rozhodnutí Egypta vyhostit z Gazy a Sinajského poloostrova mírový sbor Organizace spojených národů a uzavřít Tiranskou úžinu pro všechny izraelské lodě. Izrael zaútočil jako první, avšak většina pozorovatelů považovala jeho krok za legitimní akt sebeobrany vůči bezprostřední hrozbě.

Izrael neměl v úmyslu bojovat na více frontách, avšak válka rychle eskalovala, když Jordánsko i Sýrie vstoupily do konfliktu a připojily se na stranu Egypta. Arabské země přišlo toto rozhodnutí draho. Po pouhých šesti dnech bojů ovládl Izrael Sinajský poloostrov a pásmo Gazy, Golanské výšiny, západní břeh Jordánu a celý Jeruzalém. Nový Izrael byl více než třikrát rozlehlejší než starý. Kuriózně to trochu připomínalo První knihu Mojžíšovu: šest dní intenzivního úsilí a pak den odpočinku, v tomto případě podepsání příměří.

Jednostranná bitva a její výsledek učinily přítrž představě (nebo pro někoho snu), že Izrael lze vymazat z mapy. Vítězství z roku 1967 vtisklo Izraeli trvalý ráz, což předchozí války v letech 1948 a 1956 nedokázaly. Nový stát si konečně osvojil jistou míru strategické hloubky. Většina arabských vůdců po šestidenní válce změnila svůj strategický cíl: namísto eliminace Izraele jeho návrat k hranicím z doby před rokem 1967.