0

Zúčtování v Tibetu

Nadpozemský klid tibetského svatého města Lhasy narušily 14. března nepokoje a střelba. Není jasné, co bylo jiskrou, která v tibetské části města, jež dnes velkou měrou obývají etnicky chanští Číňané, vyvolala pouliční bouře, ale zaplála někde poblíž chrámu Ramočhe, když se čínské bezpečnostní síly pokusily zastavit mnišskou demonstraci.

Ať už byly podrobnosti jakékoli, stačila jediná jiskra a vypukly nejvážnější nepokoje v Tibetu od bouří let 1987-1989, ba možná od tibetské vzpoury z března 1959, která přiměla dalajlamu k odchodu do exilu. Právě 49. výročí tohoto povstání, připadající na 10. březen, přivedlo mnichy ze dvou velkých klášterů poblíž Lhasy k tomu, aby uspořádali demonstrace, při nichž byli mnozí z nich zatčeni, což ve městě zvýšilo napětí.

Třebaže čínští představitelé popřeli většinu toho, co se pak dělo, přiznali rozsah nepokojů: 422 obchodů vlastněných Číňany bylo částečně nebo úplně vypáleno, škody přesáhly 200 milionů jüanů (28 milionů dolarů), 325 lidí bylo zraněno a 13 zabito – do jednoho chanští Číňané. Čína nepřiznala ani jedinou oběť na životě mezi tibetskými protestujícími a tvrdila, že bezpečnostní síly zachovaly zdrženlivost, ba dokonce že nevypálily ani jediný výstřel.

To odporovalo tibetským zprávám o desítkách mrtvých, možná až o stovce, i výpovědím zahraničních turistů, kteří podle svých slov slyšeli výstřely a viděli těla Tibeťanů zastřelených bezpečnostními silami. Čína prohlásila, že „dalajlamova klika připravila, promyslela, pečlivě zosnovala a vyprovokovala“ případy „bití, ničení, rabování a vypalování“ ve snaze využít nadcházejících olympijských her v Pekingu ke zviditelnění svého úsilí o tibetskou nezávislost. Avšak jediným důkazem, který Čína předložila, byla vyjádření mezinárodních skupin podporujících Tibet, že se během událostí souvisejících s olympiádou chystají demonstrovat.