Když odsuzujeme chování politika, celebrity nebo přítele, často končíme apelem na naše morální intuice. „To mi prostě připadá nesprávné!“ říkáváme. Kde se však tyto intuitivní úsudky berou? A jsou spolehlivými morálními rádci?
Jeden neotřelý výzkum nedávno vyvolal nové otázky o roli intuitivních reakcí v etických úvahách. Joshua Greene, absolvent filozofie, který se dnes zabývá psychologií a nedávno přešel z Princetonské univerzity na Harvard, zkoumal, jak lidé reagují na sérii imaginárních dilemat. V rámci jednoho dilematu stojíte u železničních kolejí, když vtom si náhle všimnete, že se na skupinu pěti lidí řítí nikým neřízená drezína. Bude-li pokračovat v dosavadním kurzu, zabije všech pět lidí.
Jediným způsobem, jak můžete těmto úmrtím zabránit, je přehodit výhybku na vedlejší kolej, kde drezína zabije pouze jednoho člověka. Na otázku, jak bychom se měli za těchto okolností zachovat, většina lidí odpoví, že bychom měli přehodit drezínu na vedlejší kolej, a zachránit tak čisté čtyři životy.
Když odsuzujeme chování politika, celebrity nebo přítele, často končíme apelem na naše morální intuice. „To mi prostě připadá nesprávné!“ říkáváme. Kde se však tyto intuitivní úsudky berou? A jsou spolehlivými morálními rádci?
Jeden neotřelý výzkum nedávno vyvolal nové otázky o roli intuitivních reakcí v etických úvahách. Joshua Greene, absolvent filozofie, který se dnes zabývá psychologií a nedávno přešel z Princetonské univerzity na Harvard, zkoumal, jak lidé reagují na sérii imaginárních dilemat. V rámci jednoho dilematu stojíte u železničních kolejí, když vtom si náhle všimnete, že se na skupinu pěti lidí řítí nikým neřízená drezína. Bude-li pokračovat v dosavadním kurzu, zabije všech pět lidí.
Jediným způsobem, jak můžete těmto úmrtím zabránit, je přehodit výhybku na vedlejší kolej, kde drezína zabije pouze jednoho člověka. Na otázku, jak bychom se měli za těchto okolností zachovat, většina lidí odpoví, že bychom měli přehodit drezínu na vedlejší kolej, a zachránit tak čisté čtyři životy.