0

Měli bychom mluvit o rase a inteligenci?

PRINCETON, NEW JERSEY – Křižovatka genetiky a inteligence je intelektuálním minovým polem. Bývalý rektor Harvardovy univerzity Larry Summers odpálil jednu nálož v roce 2005, když zkusmo nadhodil, že pro obtíže, jimž jeho univerzita čelí při náboru profesorek matematiky a fyziky, existuje genetické vysvětlení. (Summers nenaznačil, že muži jsou v těchto oborech v průměru talentovanější než ženy, nýbrž že existuje nějaký důvod, proč se domnívat, že muži se s vyšší pravděpodobností než ženy nacházejí jak na horním, tak i na dolním konci spektra schopností v těchto oborech – a Harvard samozřejmě přijímá pouze lidi z absolutně špičkového konce spektra.)

Dnes se jeden z nejvýznačnějších vědců naší doby vpotácel do téhož minového pole ještě nemotorněji a s předvídatelným výsledkem. James Watson, který v roce 1962 spoluzískal Nobelovu cenu za popis struktury DNA, pobýval v říjnu v Londýně, aby tam propagoval své memoáry Vyhýbejte se nudným lidem a další poučení ze života ve vědě . V rozhovoru pro londýnské Sunday Times se nechal slyšet, že vidí vyhlídky Afriky chmurně, protože „všechny naše sociální politiky jsou založeny na faktu, že jejich inteligence je stejná jako naše – zatímco všechny testy vypovídají o tom, že tomu tak ve skutečnosti není“. Watson podle svých slov doufá, že jsou všichni stejní, avšak „lidé, kteří musí jednat s černošskými zaměstnanci, zjišťují, že to není pravda“.

Watson se pokusil své poznámky vyjasnit v následném rozhovoru pro list Independent , kde uvedl:

Drtivě převládající touhou dnešní společnosti je předpokládat, že stejná síla rozumu je univerzálním dědictvím lidstva. Možná tomu tak opravdu je. Ale nestačí si pouze přát, aby tomu tak bylo. To není věda. Zpochybňovat tuto otázku neznamená ustupovat rasismu.