Měli bychom mluvit o rase a inteligenci?

PRINCETON, NEW JERSEY – Křižovatka genetiky a inteligence je intelektuálním minovým polem. Bývalý rektor Harvardovy univerzity Larry Summers odpálil jednu nálož v roce 2005, když zkusmo nadhodil, že pro obtíže, jimž jeho univerzita čelí při náboru profesorek matematiky a fyziky, existuje genetické vysvětlení. (Summers nenaznačil, že muži jsou v těchto oborech v průměru talentovanější než ženy, nýbrž že existuje nějaký důvod, proč se domnívat, že muži se s vyšší pravděpodobností než ženy nacházejí jak na horním, tak i na dolním konci spektra schopností v těchto oborech – a Harvard samozřejmě přijímá pouze lidi z absolutně špičkového konce spektra.)

Dnes se jeden z nejvýznačnějších vědců naší doby vpotácel do téhož minového pole ještě nemotorněji a s předvídatelným výsledkem. James Watson, který v roce 1962 spoluzískal Nobelovu cenu za popis struktury DNA, pobýval v říjnu v Londýně, aby tam propagoval své memoáry Vyhýbejte se nudným lidem a další poučení ze života ve vědě . V rozhovoru pro londýnské Sunday Times se nechal slyšet, že vidí vyhlídky Afriky chmurně, protože „všechny naše sociální politiky jsou založeny na faktu, že jejich inteligence je stejná jako naše – zatímco všechny testy vypovídají o tom, že tomu tak ve skutečnosti není“. Watson podle svých slov doufá, že jsou všichni stejní, avšak „lidé, kteří musí jednat s černošskými zaměstnanci, zjišťují, že to není pravda“.

Watson se pokusil své poznámky vyjasnit v následném rozhovoru pro list Independent , kde uvedl:

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/Lzv1bHu/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.