0

Je vhodné zachraňovat držitele dluhopisů?

CAMBRIDGE – Rok poté, co vláda Spojených států nechala padnout investiční banku Lehman Brothers, ale hned nato spasila AIG a vlády po celém světě finančně vypomohly řadě dalších bank, přetrvává zásadní otázka: kdy a jak by úřady měly zachraňovat finanční ústavy?

Všeobecně se teď očekává, že když se do potíží dostane finanční ústav pokládaný za „příliš velký, aby zkrachoval,“ vlády zakročí. Jak daleko ale mají takové intervence zacházet? Budoucí vládní finanční výpomoci by se oproti současnému přívalu záchran měly vztahovat jen na některé věřitele podpořené instituce. Konkrétně by vládní záchranná síť nikdy neměla zahrnovat držitele dluhopisů těchto ústavů.

V minulosti vládní výpomoci obvykle kromě akcionářů chránily všechny, kdo zachraňované bance kapitálově přispívali. U akcionářů se často požadovalo, aby utrpěli ztráty, nebo dokonce aby úplně padli, ale držitelé dluhopisů se vládní injekcí hotovosti zpravidla zachraňovali.

Na vlastníky dluhopisů se například plně vztahovala záchrana AIG, Bank of America, Citigroup a Fannie Mae, zatímco akcionáři těchto firem museli snášet rozsáhlé ztráty. Totéž platilo pro vládní výpomoci v Británii, kontinentální Evropě i jinde. Majitelé dluhopisů byli ušetřeni proto, že vlády obecně volí možnost poskytnout hotovost výměnou za kmenové či prioritní akcie – které jsou nárokům držitelů obligací podřízeny – anebo zlepšit bilance odkupem aktiv či zaručením se za jejich hodnotu.