12

Měl by být incest mezi dospělými sourozenci trestný?

PRINCETON – Německá rada pro etiku, statutární orgán podléhající Bundestagu, minulý měsíc doporučila, aby pohlavní styk mezi dospělými sourozenci přestal být trestným činem. Toto doporučení přichází po předloňském rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který potvrdil odsouzení jednoho muže z Lipska za pohlavní vztah s vlastní sestrou. Tento muž si odseděl několik let ve vězení, protože odmítl tento vztah ukončit. (Jeho sestra byla shledána méně odpovědnou a do vězení nemusela.)

Incest mezi dospělými lidmi není zločinem ve všech právních soustavách. Ve Francii byl tento delikt zrušen v roce 1810, kdy Napoleon zavedl nový trestní zákon. Oboustranně dobrovolný incest mezi dospělými osobami není trestným činem ani v Belgii, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku, Rusku, Číně, Japonsku, Jižní Koreji, Turecku, Pobřeží slonoviny, Brazílii, Argentině a několika dalších latinskoamerických zemích.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Rada pro etiku vzala své vyšetřování vážně. Její zpráva (která je v současnosti dostupná jen v němčině) začíná svědectvím osob žijících v zakázaném vztahu, zejména nevlastních bratrů a sester, kteří se poznali až jako dospělí. Tyto páry popisují obtíže spojené s kriminalizací jejich vztahu, včetně vyděračských žádostí a hrozby ztráty opatrovnictví dítěte z předchozího vztahu.

Zpráva se nesnaží poskytnout definitivní zhodnocení etiky konsensuálních sexuálních vztahů mezi sourozenci. Místo toho si klade otázku, zda má trestní právo dostatečný základ k tomu, aby takové vztahy zakazovalo. Poukazuje na to, že v žádné jiné situaci nejsou dobrovolné pohlavní vztahy mezi svéprávnými lidmi zakázané. Podle zprávy tak vyvstává potřeba jasného a přesvědčivého opodstatnění zásahu do této nejniternější oblasti soukromého života.

Zpráva zkoumá, za jakých okolností by se dalo tvrdit, že toto břemeno tvrzení bylo naplněno. Jednou z takových okolností je riziko zplození geneticky postižených dětí; i kdyby však byla tato okolnost dostatečná, ospravedlňovala by pouze zákaz, který by byl užší a současně širší než současný zákaz incestu.

Zmíněný zákaz by byl užší v tom, že by se vztahoval pouze na případy, kdy nelze vyloučit narození dětí: muž z Lipska, jehož případ vzbudil zájem o toto téma, podstoupil v roce 2004 vasektomii; ani ta ho však nezbavila trestněprávní zodpovědnosti. A snaha předejít genetickým abnormalitám by zase odůvodňovala zákaz sexuálních vztahů mezi všemi páry, u nichž hrozí vysoké riziko, že budou mít postižené potomky. Vzhledem k nacistické minulosti Německa je dnes pro Němce obtížné přistupovat k této snaze jakkoliv jinak než jako k umožnění státu, aby rozhodoval o tom, kdo se smí reprodukovat.

Rada se zabývala také potřebou chránit rodinné vztahy. Ve zprávě se uvádí, že incest mezi sourozenci je vzácný ne proto, že jde o zločin, nýbrž proto, že společná výchova v rodině nebo v prostředí podobném rodině (včetně izraelských kibuců, kde se kolektivně vychovávají nepříbuzné děti) směřuje k negaci sexuální přitažlivosti.

Zpráva však uznává legitimitu cíle ochránit rodinu a využívá ho k omezení rozsahu svého doporučení v otázce pohlavních vztahů mezi dospělými sourozenci. Pohlavní vztahy mezi jinými blízkými příbuznými, například mezi rodiči a jejich dospělými dětmi, spadají podle zprávy do jiné kategorie kvůli odlišným „silovým“ vazbám mezi generacemi a většímu potenciálu napáchat škody na jiných rodinných vztazích.

Tabu incestu má hluboké kořeny, jak názorně ukázal sociální psycholog Jonathan Haidt, když řekl experimentálním subjektům o Julii a Markovi, dospělých sourozencích, kteří jezdí na společné dovolené a rozhodli se mít sex, aby zjistili, jaké to bude. V tomto příběhu bere Julie hormonální antikoncepci, ale Mark pro všechny případy používá kondom. Oběma se vzájemný sex líbí, avšak rozhodnou se v něm nepokračovat. Zůstane to jejich tajemství, které je ještě více sblíží.

Haidt se poté zeptal svých subjektů, zda je v pořádku, že Julie a Mark měli sex. Většina jich odpověděla, že není, ale když se jich Haidt dotázal proč, uváděli důvody, které už vyloučil samotný příběh – například riziko zplození postiženého potomka nebo riziko, že tím utrpí jejich vztah.

Možná není náhoda, že když byla mluvčí německých křesťanských demokratů, strany kancléřky Angely Merkelové, požádána o komentář k doporučení rady pro etiku, řekla mimo jiné něco, co s problémem naprosto nesouviselo: poukázala na potřebu chránit děti. Zpráva však nedala k incestu dětí žádná doporučení a někteří lidé, kteří uvízli v síti trestního zákona, se jako děti vůbec navzájem neznali.

Když Haidt před svými subjekty poukázal na skutečnost, že jimi předložené důvody se na daný případ nevztahují, často odpovídali stylem: „Neumím to vysvětlit; vím jenom, že to není správné.“ Haidt to označuje za „morálně popletené“.

V případě tabu incestu má naše reakce zjevné evoluční vysvětlení. Měli bychom však dopustit, aby o našem posuzování otázky, co je trestný čin, rozhodovaly pocity odporu, které snad kdysi posílily evoluční výbavu našich předků postrádajících účinnou antikoncepci?

I samotná diskuse o této otázce se ukazuje jako kontroverzní. Profesor filozofie krakovské Jagellonské univerzity Jan Hartman zveřejnil v Polsku komentář, v němž prezentoval stanoviska Německé rady pro etiku. Vedení univerzity se však nechalo slyšet, že Hartmanův text „podkopává důstojnost povolání vysokoškolského učitele“, a předalo záležitost kárné komisi.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Zdá se, že i renomovaná univerzita podlehla instinktu, když tak rychle zapomněla, že důstojnost tohoto povolání vyžaduje svobodu projevu. Pro racionální debatu o otázce, zda by incest mezi dospělými sourozenci měl zůstat trestným činem, to nevěstí nic dobrého.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.