0

Fiskální konsolidace nad dluh

NEW HAVEN – Reálné dlouhodobé úrokové míry – tj. úrokové míry u inflačně chráněných dluhopisů – klesly ve velké části světa na historická minima. Jde o ekonomický fakt zásadního významu, neboť reálná dlouhodobá úroková míra je přímým měřítkem nákladů na půjčky k podnikání, zakládání nových podniků či rozšiřování těch stávajících – a její výše teď zcela protiřečí všemu, co se dnes povídá o nutnosti srazit vládní schodky.

Nominální úrokové míry – uváděné v dolarech, eurech, žen-min-pi atd. – se těžko interpretují, poněvadž reálné výpůjční náklady za těchto měr závisí na budoucím vývoji inflace, který je vždy neznámý. Jestliže si půjčím eura za 4 % na deset let, vím, že rok co rok budu muset splatit 4 % dlužné jistiny jako úrok v eurech, ale nevím, čemu se to rovná.

Bude-li inflace také 4 % ročně, můžu si půjčit zdarma – a za míň než nic, bude-li roční inflace nakonec ještě vyšší. Pokud ale bude inflace v příštích deseti letech nulová, zaplatím za půjčku citelnou reálnou cenu. Člověk prostě nikdy neví.

Ekonomové rádi odečítají nominální výnos vládních dluhopisů od výnosu inflačně indexovaných dluhopisů téže splatnosti, aby tak získali tržní odhad míry inflace mezi dneškem a datem splatnosti. Takové předpovědi „implikované inflace“ ale mohou být bláhové, ne-li absurdní. Na vrcholu finanční krize roku 2008 například inflačně indexovaný výnos v USA vystoupal na krátkou dobu tak vysoko, že se implikovaná roční inflace na příštích sedm let znenadání propadla na -1,5 %. (Následná studie obchodníků s dluhopisy pro PIMCO Ganga Hu a Mihira Woraha došla k závěru, že to mělo spojitost s technickými a institucionálními faktory týkajícími se bankrotu Lehman Brothers.)