TOKIO – Program japonského premiéra Šinzó Abeho zaměřený na hospodářské zotavení země vedl k růstu domácí důvěry. Do jaké míry je to však zásluha „abenomiky“?
Zajímavé je, že bližší pohled na výkon Japonska v uplynulých deseti letech dává jen málo důvodů k trvalému optimismu. Pokud jde o růst výkonu na jednoho zaměstnaného pracovníka, vede si Japonsko od přelomu století docela dobře. V roce 2012 – tedy ještě před nástupem abenomiky – se meziroční růst výkonu na jednoho zaměstnance při klesajícím objemu pracovní síly standardně odhadoval na 3,08%. To je podstatně víc než ve Spojených státech, kde výkon na zaměstnance vzrostl loni o pouhých 0,37%, a mnohem víc než v Německu, kde tato hodnota dokonce klesla o 0,25%.
Nicméně jak mnozí Japonci správně tuší, abenomika může zotavení země pouze prospět. Abe dělá přesně to, po čem mnoho ekonomů (včetně mě) volá i v USA a Evropě: uskutečňuje rozsáhlý program zahrnující měnovou, fiskální i strukturální politiku. Abe tento přístup přirovnává ke třem šípům v ruce – jednotlivě lze každý šíp ohnout, ale dohromady to nikdo nedokáže.
TOKIO – Program japonského premiéra Šinzó Abeho zaměřený na hospodářské zotavení země vedl k růstu domácí důvěry. Do jaké míry je to však zásluha „abenomiky“?
Zajímavé je, že bližší pohled na výkon Japonska v uplynulých deseti letech dává jen málo důvodů k trvalému optimismu. Pokud jde o růst výkonu na jednoho zaměstnaného pracovníka, vede si Japonsko od přelomu století docela dobře. V roce 2012 – tedy ještě před nástupem abenomiky – se meziroční růst výkonu na jednoho zaměstnance při klesajícím objemu pracovní síly standardně odhadoval na 3,08%. To je podstatně víc než ve Spojených státech, kde výkon na zaměstnance vzrostl loni o pouhých 0,37%, a mnohem víc než v Německu, kde tato hodnota dokonce klesla o 0,25%.
Nicméně jak mnozí Japonci správně tuší, abenomika může zotavení země pouze prospět. Abe dělá přesně to, po čem mnoho ekonomů (včetně mě) volá i v USA a Evropě: uskutečňuje rozsáhlý program zahrnující měnovou, fiskální i strukturální politiku. Abe tento přístup přirovnává ke třem šípům v ruce – jednotlivě lze každý šíp ohnout, ale dohromady to nikdo nedokáže.