4

Poslední otec-zakladatel Izraele

TEL AVIV – V roce 2006, rok před zvolením Šimona Perese izraelským prezidentem, vydal Michael Bar-Zohar hebrejskou verzi své Peresovy biografie. Kniha nesla příhodný titul Jako Fénix: v té době už se Peres více než 60 let aktivně podílel na izraelské politice a veřejném životě.

Peresova kariéra měla své vrcholy i stinná místa. Vyšplhal se do nadoblačných výšin, utrpěl pokořující nezdary – a prošel několika inkarnacemi. Jako pilíř izraelského národně-bezpečnostního vedení se později stal zapáleným mírotvorcem a neustále udržoval vztah lásky a nenávisti s izraelskou veřejností, která ho důsledně odmítala zvolit premiérem, ale zároveň ho obdivovala, když neměl reálnou moc a neusiloval o ni.

Peres se nenechal odradit nepřízní osudu a stále směřoval vpřed, kam ho táhly ctižádost a pocit poslání a pomáhaly mu talent a tvořivost. Byl to samouk, nenasytný čtenář a plodný spisovatel – muž, jehož každých pár let ovládla a inspirovala nějaká nová myšlenka: nanověda, lidský mozek, hospodářský rozvoj Blízkého východu.

Byl to také vizionář a mazaný politik, který se nikdy zcela nezbavil svých východoevropských kořenů. Když jeho cesta k moci a účast na politickém procesu v roce 2007 vyvrcholily, dospěl na piedestal své veřejné kariéry a až do roku 2014 působil jako prezident. Ve funkci nahradil neschopného předchůdce a získal si popularitu doma i obdiv v zahraničí coby neformální globální doyen na mezinárodní scéně, vyhledávaný řečník na mezinárodních fórech a symbol Izraele usilujícího o mír, což ostře kontrastovalo s výbojným premiérem Benjaminem Netanjahuem.