0

Formování postkarbonové ekonomiky

NEW YORK – Na konci letošního roku se v Kodani sejdou zástupci 170 států, které jsou signatáři Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, s nadějí, že jejich setkání bude završením vyjednávání o nové mezinárodní reakci na globální oteplování a změnu klimatu. Pokud uspějí, zlatým hřebem jejich snah se stane celosvětová dohoda jak omezit škodlivé skleníkové plyny, o kolik a kdy. Úmluva by nabyla účinnosti v roce 2012, až vyprší současná smlouva z Kjóta.

Výzkum společnosti McKinsey zaměřený na účinnost a nákladnost více než 200 mechanismů ke snižování uhlíkových emisí – od vyšší účinnosti automobilů přes jadernou energii a kvalitnější zateplení budov až po lepší lesní hospodářství – naznačuje, že zajistit hladiny, jež jsou podle slov vědecké obce nezbytné k odvrácení katastrofických důsledků změny klimatu, dokáže jedině koordinovaná celosvětová snaha. Naše podrobná analýza, provedená během dvou let ve 21 zemích a regionech, dokládá, že své úlohy se musí ujmout všechny regiony a sektory. Není-li to dostatečně znepokojivé, vezměme v úvahu toto: pokud opatření odložíme i jen o několik let, požadované cíle pravděpodobně nesplníme, a to ani s dočasným úbytkem uhlíkových emisí ve spojitosti s nižší ekonomickou aktivitou v krátkodobém výhledu.

Dobrou zprávou je, že potřebných změn lze dosáhnout, že si je můžeme dovolit a že je dokážeme zajistit, aniž bychom brzdili růst. Nejčerstvější křivka nákladů na globální redukci uhlíku vypracovaná McKinsey poukazuje na šance stabilizovat emise do roku 2030 na úrovních z roku 1990 čili 50% pod trendovou křivkou vývoje „ve vyjetých kolejích“.

Zajistit tyto redukce do roku 2030 by stálo kolem 200-350 miliard eur ročně – méně než 1% očekávaného globálního HDP v roce 2030. Celkové počáteční náklady do roku 2020 by činily 530 miliard eur – méně než současný americký plán na záchranu finanční soustavy – a 810 miliard eur do roku 2030, což je rozhodně v mezích toho, s čím si finanční trhy dokážou poradit.