Formování postkarbonové ekonomiky

NEW YORK – Na konci letošního roku se v Kodani sejdou zástupci 170 států, které jsou signatáři Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, s nadějí, že jejich setkání bude završením vyjednávání o nové mezinárodní reakci na globální oteplování a změnu klimatu. Pokud uspějí, zlatým hřebem jejich snah se stane celosvětová dohoda jak omezit škodlivé skleníkové plyny, o kolik a kdy. Úmluva by nabyla účinnosti v roce 2012, až vyprší současná smlouva z Kjóta.

Výzkum společnosti McKinsey zaměřený na účinnost a nákladnost více než 200 mechanismů ke snižování uhlíkových emisí – od vyšší účinnosti automobilů přes jadernou energii a kvalitnější zateplení budov až po lepší lesní hospodářství – naznačuje, že zajistit hladiny, jež jsou podle slov vědecké obce nezbytné k odvrácení katastrofických důsledků změny klimatu, dokáže jedině koordinovaná celosvětová snaha. Naše podrobná analýza, provedená během dvou let ve 21 zemích a regionech, dokládá, že své úlohy se musí ujmout všechny regiony a sektory. Není-li to dostatečně znepokojivé, vezměme v úvahu toto: pokud opatření odložíme i jen o několik let, požadované cíle pravděpodobně nesplníme, a to ani s dočasným úbytkem uhlíkových emisí ve spojitosti s nižší ekonomickou aktivitou v krátkodobém výhledu.

Dobrou zprávou je, že potřebných změn lze dosáhnout, že si je můžeme dovolit a že je dokážeme zajistit, aniž bychom brzdili růst. Nejčerstvější křivka nákladů na globální redukci uhlíku vypracovaná McKinsey poukazuje na šance stabilizovat emise do roku 2030 na úrovních z roku 1990 čili 50% pod trendovou křivkou vývoje „ve vyjetých kolejích“.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/kivXImF/cs;