0

Vratké společenské smlouvy

LONDÝN – „Obohaťte se,“ prohlásil čínský vůdce Teng Siao-pching, když začal rozkládat neúspěšný socialistický model Mao Ce-tunga. Elity všude na světě se tímto krédem řídily vždy a obyčejným lidem to příliš nevadí za předpokladu, že elity plní svou část dohody: chrání zemi před nepřáteli a zlepšují životní podmínky. Právě tuto nepsanou společenskou smlouvu však nyní ohrožuje hospodářský kolaps.

Podmínky této smlouvy se samozřejmě liší podle místa a doby. V Evropě devatenáctého století se od bohatých očekávala střídmost. Okázalé spotřebě se každý vyhýbal. Bohatí měli dávat velkou část svých příjmů na úspory, neboť ty představovaly zdroj investic a současně i morální ctnost. V dobách před sociálním státem se navíc očekávalo, že bohatí lidé budou filantropy.

Naproti tomu v oportunistické kultuře Spojených států se okázalá spotřeba tolerovala více. Vysoké výdaje byly známkou úspěchu: tím, co Američané od svých boháčů očekávali, byla okázalá podnikavost.

Společnosti se liší také v tom, jaké bohatství svým elitám umožňují a do jaké míry tolerují prostředky, jimiž lze bohatství nabývat a užívat. Jedna dělicí čára vede mezi společnostmi tolerujícími sebeobohacení prostřednictvím politiky a společnostmi, které vyžadují, aby obě sféry zůstaly oddělené.