Proč existuje kultura? Co lidi motivuje k psaní básní, malování či ke zpěvu? Většina těch, kdo se těmito činnostmi zabývají, by odpověděla asi v tom smyslu, že je to „baví“ nebo „naplňuje“, ne-li že cítí „povinnost neplýtvat svým talentem“. Obvykle jsou přesvědčeni, že kultura je odrazem určitého typu duše nebo že jde o výraz lidské inteligence či tvořivosti.
Přírodní věda má – jako tak často – prozaičtější odpověď, která se váže k přírodnímu výběru. Charles Darwin ve svém průkopnickém díle o evoluci O vzniku druhů přírodním výběrem použil často citovaný výraz „přežití nejzdatnějšího“. Pro většinu lidí je snadné pochopit, že obzvláštní síla či rychlost nebo schopnost snášet hlad, horko či chlad mohou zvyšovat šance na přežití. Do této kategorie spadá i inteligence. Avšak vtěsnat do okruhu charakteristických rysů definujících „nejzdatnějšího“ kulturní znamenitost tak snadné není a vyžaduje to jistý skok opřený o víru ve věc.
Ve svém pozdějším díle Darwin zavedl další selekční kriterium, které může být neméně významné, a přece se mu dostalo mnohem méně pozornosti: zvýhodnění při páření čili pohlavní výběr. Důvodem mu k tomu byla potřeba vysvětlit ocasní pera pávů, jež jsou ptákům zřetelně na obtíž, a očividně neužitečné hřívy lvích samců. Tyto rysy by u svých nositelů neměly šance na přežití zvyšovat, nýbrž snižovat, a přesto generaci za generací zjevně převládaly. Darwin proto prohlásil, že musejí zvyšovat pravděpodobnost potomků tím, že zvyšují přitažlivost samců pro jejich samičí družky.
Poněvadž Darwin nevěřil, že by volbu partnera k páření určovala u samic pávů a lvů čistě estetika, musel přijít na racionální důvod jejich zájmu o samce s význačnými znaky ztěžujícími přežití. Právě ta skutečnost, uvažoval, že tyto rysy ztěžují život, je pro možné partnerky znamením, že jedinci, jimž se i s nimi daří přiměřeně dobře, mají obzvlášť kvalitní genetickou výbavu, a proto by měli zplodit silné potomstvo. Při páření je tedy dobré jim dávat přednost.
Evoluční biologové od té doby posunuli tuto koncepci dál. Jestliže někdo dokáže dělat nesnadné věci – nejen nosit paví ocasní pera či dlouhou tmavou lví hřívu, ale něco, co vyžaduje hodně cviku, aniž by to přispívalo k fyzické zdatnosti a přežití –, a přesto se udrží při životě, pak takový jedinec musí mít obzvlášť dobré geny. Proto je sexuálně přitažlivý.
Kultura – přinejmenším kultura, na niž jsme hrdí a neušklíbáme se jí – je krajně elitářská. Obdivujeme ty nejlepší a jedině ty nejlepší, na základě určitého kulturního a dobově podmíněného měřítka. Zpívat popové šlágry nebo operní árie v koupelně nijak nepomůže. Abyste pronikli mezi elitu, musíte umět přitáhnout dav, který bude naslouchat a tleskat vám.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Amatérský malíř svou přitažlivost ve srovnání s umělcem velikosti van Gogha nebo Picassa rovněž mnoho nezvyšuje. Totéž platí pro spisovatele. Autobiografie vydaná na vlastní náklady vás na vrchol nevynese. Na to musíte být laureátem Nobelovy ceny nebo alespoň autorem několika dobře přijímaných knih. Zkrátka a dobře, mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Dojít na vrcholek nevyžaduje pouze talent a štěstí, ale také mnoho cviku – a tedy času z hlediska přežití promarněného.
Sport je v tomto ohledu také formou kultury, byť se jí ti, kdo se věnují zájmům, jako je vážná hudba nebo náročná literatura, často vysmívají. Většina sportů rozhodně přispívá k tělesné zdatnosti – stejně jako některé jiné projevy kultury, například balet –, avšak na hráči, jenž dokáže dělat s míčem neuvěřitelné věci, obdivujeme techniku, která je mimo hřiště naprosto zbytečná a vyžádala si tisíce hodin tréninku, aby byla dovedena k dokonalosti.
Samozřejmě tu platí, že místními nebo národními hrdiny se stanou jen ti nejlepší. Být nadšeným fotbalistou nebo basketbalistou v nejnižší sérii nepřináší slávu, ale spíš posměch. Získat jedinečné dovednosti, jimiž se vyznačuje hvězda, a vydobýt si úctu a obdiv společnosti, musí být těžké a musí to vyžadovat obrovské úsilí.
Povedeme-li toto uvažování dále, přitažlivost básníka, malíře a zpěváka plyne z neužitečnosti a zároveň obtížnosti jeho činnosti. Čím náročnější a zbytečnější činnost, tím je její vykonavatel sexuálně atraktivnější. Přirozeně není zapotřebí, aby si toto motivující přání být sexuálně přitažlivý sám uvědomoval. Mechanismus beztak funguje. Básník, malíř a zpěvák si mohou myslet, že svou činnost vykonávají ze vznešených důvodů, ale vědci vědí své.
Ale počkat, věda je také náročná! V souladu s logikou přírodního výběru si však vědci a vědkyně, chtějí-li se stát sexuálně přitažlivými, musí dát záležet, aby výsledky jejich práce byly neužitečné.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
Proč existuje kultura? Co lidi motivuje k psaní básní, malování či ke zpěvu? Většina těch, kdo se těmito činnostmi zabývají, by odpověděla asi v tom smyslu, že je to „baví“ nebo „naplňuje“, ne-li že cítí „povinnost neplýtvat svým talentem“. Obvykle jsou přesvědčeni, že kultura je odrazem určitého typu duše nebo že jde o výraz lidské inteligence či tvořivosti.
Přírodní věda má – jako tak často – prozaičtější odpověď, která se váže k přírodnímu výběru. Charles Darwin ve svém průkopnickém díle o evoluci O vzniku druhů přírodním výběrem použil často citovaný výraz „přežití nejzdatnějšího“. Pro většinu lidí je snadné pochopit, že obzvláštní síla či rychlost nebo schopnost snášet hlad, horko či chlad mohou zvyšovat šance na přežití. Do této kategorie spadá i inteligence. Avšak vtěsnat do okruhu charakteristických rysů definujících „nejzdatnějšího“ kulturní znamenitost tak snadné není a vyžaduje to jistý skok opřený o víru ve věc.
Ve svém pozdějším díle Darwin zavedl další selekční kriterium, které může být neméně významné, a přece se mu dostalo mnohem méně pozornosti: zvýhodnění při páření čili pohlavní výběr. Důvodem mu k tomu byla potřeba vysvětlit ocasní pera pávů, jež jsou ptákům zřetelně na obtíž, a očividně neužitečné hřívy lvích samců. Tyto rysy by u svých nositelů neměly šance na přežití zvyšovat, nýbrž snižovat, a přesto generaci za generací zjevně převládaly. Darwin proto prohlásil, že musejí zvyšovat pravděpodobnost potomků tím, že zvyšují přitažlivost samců pro jejich samičí družky.
Poněvadž Darwin nevěřil, že by volbu partnera k páření určovala u samic pávů a lvů čistě estetika, musel přijít na racionální důvod jejich zájmu o samce s význačnými znaky ztěžujícími přežití. Právě ta skutečnost, uvažoval, že tyto rysy ztěžují život, je pro možné partnerky znamením, že jedinci, jimž se i s nimi daří přiměřeně dobře, mají obzvlášť kvalitní genetickou výbavu, a proto by měli zplodit silné potomstvo. Při páření je tedy dobré jim dávat přednost.
Evoluční biologové od té doby posunuli tuto koncepci dál. Jestliže někdo dokáže dělat nesnadné věci – nejen nosit paví ocasní pera či dlouhou tmavou lví hřívu, ale něco, co vyžaduje hodně cviku, aniž by to přispívalo k fyzické zdatnosti a přežití –, a přesto se udrží při životě, pak takový jedinec musí mít obzvlášť dobré geny. Proto je sexuálně přitažlivý.
Kultura – přinejmenším kultura, na niž jsme hrdí a neušklíbáme se jí – je krajně elitářská. Obdivujeme ty nejlepší a jedině ty nejlepší, na základě určitého kulturního a dobově podmíněného měřítka. Zpívat popové šlágry nebo operní árie v koupelně nijak nepomůže. Abyste pronikli mezi elitu, musíte umět přitáhnout dav, který bude naslouchat a tleskat vám.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Amatérský malíř svou přitažlivost ve srovnání s umělcem velikosti van Gogha nebo Picassa rovněž mnoho nezvyšuje. Totéž platí pro spisovatele. Autobiografie vydaná na vlastní náklady vás na vrchol nevynese. Na to musíte být laureátem Nobelovy ceny nebo alespoň autorem několika dobře přijímaných knih. Zkrátka a dobře, mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Dojít na vrcholek nevyžaduje pouze talent a štěstí, ale také mnoho cviku – a tedy času z hlediska přežití promarněného.
Sport je v tomto ohledu také formou kultury, byť se jí ti, kdo se věnují zájmům, jako je vážná hudba nebo náročná literatura, často vysmívají. Většina sportů rozhodně přispívá k tělesné zdatnosti – stejně jako některé jiné projevy kultury, například balet –, avšak na hráči, jenž dokáže dělat s míčem neuvěřitelné věci, obdivujeme techniku, která je mimo hřiště naprosto zbytečná a vyžádala si tisíce hodin tréninku, aby byla dovedena k dokonalosti.
Samozřejmě tu platí, že místními nebo národními hrdiny se stanou jen ti nejlepší. Být nadšeným fotbalistou nebo basketbalistou v nejnižší sérii nepřináší slávu, ale spíš posměch. Získat jedinečné dovednosti, jimiž se vyznačuje hvězda, a vydobýt si úctu a obdiv společnosti, musí být těžké a musí to vyžadovat obrovské úsilí.
Povedeme-li toto uvažování dále, přitažlivost básníka, malíře a zpěváka plyne z neužitečnosti a zároveň obtížnosti jeho činnosti. Čím náročnější a zbytečnější činnost, tím je její vykonavatel sexuálně atraktivnější. Přirozeně není zapotřebí, aby si toto motivující přání být sexuálně přitažlivý sám uvědomoval. Mechanismus beztak funguje. Básník, malíř a zpěvák si mohou myslet, že svou činnost vykonávají ze vznešených důvodů, ale vědci vědí své.
Ale počkat, věda je také náročná! V souladu s logikou přírodního výběru si však vědci a vědkyně, chtějí-li se stát sexuálně přitažlivými, musí dát záležet, aby výsledky jejich práce byly neužitečné.