Vysoké školy potřebují svobodu

Po penzích a zdravotní péči je vyšší vzdělávání třetí velkou veřejnou službou s vážnými potížemi v mnoha zemích, obzvlášť v Evropě. Hrdé Německo, tvůrce moderního univerzitního systému, který dnes zná většina světa, přihlíží tomu, že jeho studenti se umisťují na nejnižších příčkách v testech znalostí a schopností. Svou podstatou je problém vyššího vzdělávání podobný tomu, jenž postihuje všechny veřejné služby: jde o masivní růst poptávky, kterou už není možné uspokojit ze státní pokladny.

Z toho především plyne, že od pyšných středních vrstev se žádá - anebo brzy žádat bude, aby se podílely na nákladech na tyto služby, ať už prostřednictvím vyšších daní nebo privatizací finančních břemen. Penzijní připojištění v Německu, vyšší ceny zdravotní péče ve všech zemích a ,,dorovnávací poplatky" pro vysokoškoláky v Británii se staly horkými politickými tématy, jež mučí téměř všechny vlády. Z velké části nebyla dosud zavedená rychlokvašená řešení příliš úspěšná.

V případě vyššího vzdělávání pochopitelně existuje alternativa. Chybí-li dostatečná hotovost, je možné nechat univerzity upadat. Na evropském kontinentu se to děje už od sedmdesátých let. Přeplněné učebny v často nedostatečných materiálních podmínkách bez potřebného vybavení vedly k dalšímu prodloužení délky studia, zhoršení kvality vzdělání a zoufalství na straně studentů i profesorů. Ve Velké Británii, kde k tomuto v sedmdesátých a osmdesátých letech nedocházelo, bylo možné každé vysokoškolské místo zaplnit Evropanem zpoza Lamanšského průlivu, který se snažil uniknout upadajícím institucím své země.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/wEPJmqN/cs;