0

Smysl nepřiměřené síly a nesmysly kolem ní

Jak trvá válka v Libanonu, propírá se výraz „nepřiměřená síla“, jako by za ním ležel nějaký krystalicky čistý princip mezinárodního práva, který by nám říkal, kdy je síla nepřiměřená a proč je protiprávní. Civilní oběti v důsledku válečných bojů ovšem pro tvrzení, že byla použita „nepřiměřená síla“, nejsou dostačující. Kritérium, ať už je jím cokoli, není splněno ani tehdy, zemře-li na jedné straně více dětí než na druhé. Takže co vlastně „nepřiměřená síla“ znamená a jaké je její místo ve válečném právu?

Začněme od Adama. Podle vnitrostátního práva o sebeobraně musí být užití síly vždy jak nezbytné, tak přiměřené bráněnému zájmu. Dobrým příkladem je to, zda majitel obchodu smí zastřelit lupiče prchající s jeho zbožím. Neexistuje-li jiný způsob, jak zloděje zastavit, použití síly je nezbytné.

Je však přiměřené? Záleží na tom, zda cena, již lupiči svým zastřelením zaplatí, přesahuje hodnotu odcizeného zboží tak zřetelně, že by obchodník neměl jednat, alespoň prozatím. Vždycky může hledat východisko v policii a možnosti, že by pro něj zboží mohla získat zpět. Jinými slovy, síla se stává nepřiměřenou, když je cena jejího použití příliš vysoká.

To však neznamená, že se síla jednoduše stává „nepřiměřenou“ tehdy, když cena převyšuje její přínosy. Konec konců, žena smí použít smrtící sílu, aby se vyhnula znásilnění, třebaže by si člověk myslel, že život útočníka má větší cenu než sexuální bezúhonnost potenciální oběti.