0

Samofinancování rozvoje

NEW YORK – Pozoruhodným rysem mezinárodní finanční soustavy v posledním desetiletí je rychlé a rozsáhlé hromadění devizových rezerv v rozvojových zemích. Světové zahraniční rezervy se podle údajů MMF ztrojnásobily z 2,1 bilionu dolarů v prosinci 2001 na bezprecedentních 6,5 bilionu dolarů na počátku roku 2008.

Rozvojové země jako celek stály v tomto období za více než 80% globální akumulace rezerv a současná hladina jejich rezerv se blíží 5 bilionům dolarů. Polovina tohoto objemu se koncentruje v rozvojové Asii, ale pozoruhodným tempem hromadí mezinárodní aktiva i Latinská Amerika a Afrika. Tato zásoba rezerv převyšuje okamžité potřeby likvidity rozvojových zemí, což u nich vede k častějšímu zakládání a rozšiřování fondů svrchovaného majetku, které vlastní další rozsah aktiv v hodnotě přes 3 biliony dolarů.

Tento nebývalý nárůst devizových rezerv rozvojových zemí plyne jednak z jejich přebytků běžného účtu, jednak z rozsáhlých čistých přílivů kapitálu. Prakticky všechny rezervy rozvojových zemí se investují do aktiv vyspělých zemí, což vyvolává sílící čistý převod zdrojů z rozvojového do vyspělého světa, který jen v roce 2007 podle odhadů Odboru OSN pro ekonomické a sociální otázky činil 720 miliard dolarů.

Třebaže v posledních letech mnoho rozvojových zemí zažilo působivý hospodářský růst a úbytek chudoby, bude potřeba výrazně navýšit investice do oblastí, jako je infrastruktura, aby se tento růst do budoucna udržel. Navrhujeme, aby se jen nepatrná část celkových devizových rezerv rozvojových zemí – řekněme 1% – vložila do rozšíření stávajících regionálních rozvojových bank anebo do tvorby nových, které by pak investovaly do infrastruktury a dalších rozhodujících sektorů.