0

Mít možnost vybrat si potomka

MELBOURNE – Německý parlament v dubnu stanovil meze využívání genetické diagnostiky. Je nový německý zákon vzorem, který by ostatní země měly následovat ve snaze vypořádat se s etickými otazníky, jež přibývající znalosti lidské genetiky přinášejí?

Některá ustanovení německého zákona čerpají z obecně sdílených etických zásad úcty k autonomii a soukromí jedince. Nikoho nelze vyšetřit bez jeho souhlasu. Ani zaměstnavatelé, ani pojišťovny nesmějí genetické testy požadovat. Jednotlivci získávají jednak právo vědět – tedy být informován o výsledcích všech svých genetických testů – a jednak právo žít s neznalostí toho, co by o jejich budoucnosti mohl genetický test napovědět. Diskriminovat nebo stigmatizovat kohokoli na základě jeho genetických vlastností je zakázáno.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Navzdory dojmu vhodnosti, který tato ustanovení vyvolávají, mohou vyjít draho pro německé firmy. Bude-li pojišťovnám mimo Německo dovoleno požadovat genetické testy, kdežto těm německým to bude zakázáno, lidé, kteří budou vědět o své život zkracující genetické diagnóze, si u německé pojišťovny pořídí životní pojištění. Tyto pojišťovací ústavy pak zjistí, že oproti svým konkurentům častěji platí za předčasná úmrtí. Aby pokryly vyšší náklady, budou nuceny zvýšit pojistné, čímž ztratí konkurenční schopnost.

Ve snaze zmírnit tento problém zákon ukládá, že od každého, kdo uzavírá pojistnou smlouvu v hodnotě převyšující 300 tisíc eur, může být požadováno předložení výsledků předchozích genetických testů. Budou-li ale lidé lhát a dříve podstoupené testy zapřou, ustanovení bude bezzubé.

Jelikož genetické zkoušky dokážou rostoucí měrou předpovídat nejen zdraví, ale i některé kognitivní a osobnostní rysy, zákaz prověřování zaměstnanců může německé zaměstnavatele znevýhodňovat na mezinárodním trhu. Budou investovat prostředky do výcviku zaměstnanců, které jejich konkurenti vyřadí už z prvotní skupiny uchazečů o práci.

Jedná se sice snad o humánní opatření, neboť dává šanci každému jedinci, bez ohledu na jeho genetické dispozice a potenciál vyplatit se firmě. Jenže myslíme-li zákaz takových testů vážně, z dlouhodobého hlediska budeme potřebovat mezinárodní úmluvu, jak o pojišťovnictví, tak o zaměstnávání, abychom zajistili rovné podmínky pro všechny země. V celosvětově soutěživé ekonomice, kde některé státy mají vůči lidským právům jedince prokazatelně méně respektu, jí nebude snadné dosáhnout.

Nejkontroverznějším rysem německého zákona je zákaz prenatálních genetických testů na nemoci, které se projeví až v dospělosti. Vezměme si například ženu, která ví, že její partner má gen Huntingtonovy choroby. Každé jeho dítě bude mít 50% šanci, že nemoc zdědí. Pokud ji potomek zdědí, zhruba ve 40 letech začne trpět nezvladatelnými pohyby, změnami osobnosti a pomalým zhoršováním kognitivních schopností. Lidé s Huntingtonovou chorobou obvykle umírají 15 let po propuknutí symptomů. Lék neexistuje.

Takovou budoucnost pro své děti nemohou chtít žádní rodiče. Prenatální testy plodů (nebo uměle oplodněných embryí před vložením do dělohy) jsou dnes už v celém vyspělém světě dobře zvládnuté. Je-li výsledek testu pozitivní, těhotenství lze přerušit anebo v případě diagnózy před implantací embryo vyřadit.

Nový německý zákon takové testy staví mimo zákon. Totéž platí pro testy genů, které u žen způsobují náchylnost k rakovině prsu. Jak se genetika rozvíjí, časem bude možné před narozením zjišťovat další takovéto zdravotní potíže, které se projeví až s přibývajícím věkem.

Fake news or real views Learn More

Z jakých úvah může takový zákon vycházet? Lze zastávat názor, že mít 40 let života před propuknutím Huntingtonovy choroby nebo rakoviny prsu je lepší než nežít vůbec. Budeme-li ale takové úvahy zohledňovat, neměli bychom také brát v potaz život dítěte, které by rodiče měli, kdyby mohli využít prenatální diagnostiky a ujistit se, že budou mít potomka, který si neponese gen způsobující nemoc? Takový potomek má dozajista lepší vyhlídky do života. Když máme na výběr mezi životy s takto odlišnými vyhlídkami – a můžeme se rozhodnout dřív, než zárodek nebo plod získá jakékoli vědomí –, neměli bychom mít možnost rozhodnout se pro dítě s lepšími vyhlídkami?

Není divu, že otázkám ohledně genetických testů se dostává zvláštní pozornosti právě v Německu, vzhledem k národnímu imperativu vyhýbat se jakémukoli opakování zločinů nacistické éry. Němečtí zákonodárci však ve své chvályhodné touze co nejvíc se těmto zvěrstvům vzdálit přijali zákon, který kriminalizuje využití moderní vědy k předcházení nepochybným lidským tragédiím. To je absurdní výsledek. Kyvadlo se vychýlilo přespříliš.