0

Zdání zelenosti

KODAŇ – Když se v říjnu představovali královně Markétě II. noví dánští ministři, dal nastupující ministr rozvoje najevo svůj vztah k ekologii tím, že do paláce přijel na mrňavé tříkolce na elektrický pohon. Tato pastva pro fotografy se stala působivým dokladem ministrova přístupu k životnímu prostředí – avšak pravděpodobně v jiném smyslu, než on sám zamýšlel.

Elektromobil Christiana Friise Bacha totiž nedokázal urazit třicetikilometrovou vzdálenost z jeho domova do královského paláce, aniž mu dojdou baterie. Ministr proto naložil elektrické minivozítko do přívěsu pro koně, tři čtvrtiny cesty ho táhl za svým benzinovým citroenem a nasedl na něj až ve chvíli, kdy se přiblížil k televizním kamerám. Během této akce vyprodukoval víc uhlíkových emisí, než kdyby nechal elektromobil i přívěs doma a celou vzdálenost absolvoval v normálním autě.

Tento příběh bohužel není výjimečný. V období labouristické vlády ve Velké Británii v roce 2006 na sebe vůdce Konzervativní strany David Cameron upoutal pozornost snahou „ozelenit“ svou reputaci tím, že jezdil do práce na kole; tato taktika vzala zasvé, když vyšlo najevo, že za ním jezdilo auto s jeho aktovkou.

Ekologické pokrytectví v současné politice však sahá hlouběji než jen ke snaze nechat se někde vyfotografovat. V Dánsku stejně jako v celém rozvinutém světě slibují politici nápravu světového finančního chaosu tím, že dohlédnou na přechod na zelenější ekonomiku. Ve Spojených státech láká prezident Barack Obama na „zelená pracovní místa“. Australská premiérka Julia Gillardová zavedla uhlíkovou daň, aby „umožnila hospodářský růst bez zvyšování znečištění uhlíkem“. A David Cameron byl zvolen premiérem i na základě slibu, že povede „nejzelenější vládu v dějinách“ Velké Británie.