Většina lidí dnes bere za samozřejmé, že v oblastech jako politika a novinařina se odrážejí a přetrvávají kulturní předsudky. Na vědu ale pohlížíme jako na oblast prostou jakýchkoli neprověřených kulturních domněnek. Pro některé vědecké obory to více či méně platí - například pro chemii nebo fyziku. Můj vědecký obor, etologie, čili studium zvyků zvířat, však rozhodně není bez poskvrny.
V tom, jak se díváme na zvířata, se odráží způsob, jakým nahlížíme na sebe sama. Zakladatel japonské primatologie Kindži Imaniši o tom ví své. Imaniši zastával názor, že příroda je ze své podstaty harmonická, nikoli tedy soutěživá, a že biologické druhy vytvářejí ekologický celek. Tento poměrně protidarwinovský pohled na věc tak rozčílil jistého britského paleontologa, dnes už zesnulého Beverlyho Halsteada, že v roce 1984 odjel do Kjóta, aby se s Imanišim setkal osobně. Imanišiho práce nemohl znát přímo, protože nikdy nebyly přeloženy, a tak mu s čistým svědomím vpálil do tváře, že jeho teorie je ,,ve své nereálnosti vyloženě japonská".
Co Halsteada přivedlo k takové neomalenosti? Proč později napsal článek, ve kterém kritizoval nejen Imanišiho názory, ale i jeho zemi? Proč jej
Nature
, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, v roce 1985 vydal s blahosklonnou poznámkou, že ,,popularita, jíž se spisy Kindžiho Imanišiho těší v Japonsku, dává nahlédnout do japonské společnosti"? Cožpak nelze totéž říci o Darwinově teorii neustálé konkurence, která vzešla ze společnosti, jež dala vzniknout volnému trhu a kapitalismu?
Většina lidí dnes bere za samozřejmé, že v oblastech jako politika a novinařina se odrážejí a přetrvávají kulturní předsudky. Na vědu ale pohlížíme jako na oblast prostou jakýchkoli neprověřených kulturních domněnek. Pro některé vědecké obory to více či méně platí - například pro chemii nebo fyziku. Můj vědecký obor, etologie, čili studium zvyků zvířat, však rozhodně není bez poskvrny.
V tom, jak se díváme na zvířata, se odráží způsob, jakým nahlížíme na sebe sama. Zakladatel japonské primatologie Kindži Imaniši o tom ví své. Imaniši zastával názor, že příroda je ze své podstaty harmonická, nikoli tedy soutěživá, a že biologické druhy vytvářejí ekologický celek. Tento poměrně protidarwinovský pohled na věc tak rozčílil jistého britského paleontologa, dnes už zesnulého Beverlyho Halsteada, že v roce 1984 odjel do Kjóta, aby se s Imanišim setkal osobně. Imanišiho práce nemohl znát přímo, protože nikdy nebyly přeloženy, a tak mu s čistým svědomím vpálil do tváře, že jeho teorie je ,,ve své nereálnosti vyloženě japonská".
Co Halsteada přivedlo k takové neomalenosti? Proč později napsal článek, ve kterém kritizoval nejen Imanišiho názory, ale i jeho zemi? Proč jej Nature , jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, v roce 1985 vydal s blahosklonnou poznámkou, že ,,popularita, jíž se spisy Kindžiho Imanišiho těší v Japonsku, dává nahlédnout do japonské společnosti"? Cožpak nelze totéž říci o Darwinově teorii neustálé konkurence, která vzešla ze společnosti, jež dala vzniknout volnému trhu a kapitalismu?