0

Zajištění budoucnosti na summitu v Evianu

Paradoxem současnosti je ohromná moc nejbohatších zemí světa konat dobro a jejich zdánlivé nutkání zmařit každou příležitost, již k tomu mají. USA představují krajní případ tohoto paradoxu: země, jež ročně vydává 450 miliard dolarů na zbrojení, přiděluje pouhých 12 miliard dolarů ročně na rozvojovou pomoc pro chudé země. USA dokáží bombardovat Somálsko, Afghánistán a Irák, ale zdá se, že nemají správné nástroje, jimiž by těmto oblastem pomohli v rozvoji. Evropa je na tom o něco lépe, ačkoli ji ochromují vnitřní spory a rozpočtové schodky. Příští týden na summitu skupiny G8 v Evianu bude Francie nadějí na nový začátek.

Miliarda lidí, již zastupuje summit G8, vede v porovnání se zbytkem planety nadmíru dobrý život. Jejich průměrný příjem činí 25 tisíc dolarů na osobu nebo víc a délka života se pohybuje kolem osmdesáti let. Pro asi tři miliardy lidí v dnešním světě, včetně Číny, velké části Indie a většiny východní Asie, hospodářský rozvoj postupuje rozumným tempem, i když vykazuje mnohé výkyvy (naposledy během šoku z epidemie SARS). Pozitivní tendence byly zaznamenány i v Brazílii a Mexiku.

Pro zbývající dvě miliardy lidí je ovšem život nadále zoufalstvím. Pro zhruba miliardu lidí je vrtkavou otázkou holé přežití. Každoročně umírají miliony kvůli nedostatečnému přístupu k lékům, potravinám, bezpečné pitné vodě a základní hygieně. Průměrná délka života je kratší než 50 let a v některých místech ještě klesá.

Členové skupiny G8 by mohli udělat přítrž utrpení miliardy nejchudších obyvatel světa, kdyby přijali realistická opatření pro řešení jejich problémů. Nedokáží to nejen proto, že jsou nenasytní, ale také proto, že mají strach. Jsou přesvědčeni, že světová chudoba je nevyhnutelná a že je příliš nákladné se jí zabývat. Vyřešit problémy nejchudších obyvatel světa by ale členové G8 dokázali - vyžadovalo by to relativně malou námahu a nemělo by to žádný poznatelný dopad na jejich vlastní životní úroveň.