KEFFI, NIGÉRIE – V odlehlé vesnici Kura v nigerijském státě Kano, kde jsem vyrůstal, přicházel můj dědeček po každé sklizni o více než polovinu rajčat. Dědeček nebyl špatný farmář. Kvůli mizerným cestám však jen těžko dostával rajčata na trh a nikdy si neosvojil moderní metody jejich skladování. Ve snaze zachránit alespoň část výnosů často sušil rajčata na písku.
Pro zhruba 80 milionů venkovských farmářů v Nigérii to platí dodnes. V celé subsaharské Africe se plných 50% sklizeného ovoce a zeleniny, 40% kořenové a hlíznaté zeleniny a 20% obilovin a luštěnin znehodnotí dříve, než se dostanou na trh. Necelý kilometr od velké továrny na zpracování rajčat v nigerijské Kadawě usuší zhruba 200 venkovských farmářů v písku více než 40 valníků čerstvých rajčat týdně.
Tento nedostatek znalostí a zdrojů mezi venkovskými farmáři značně přispívá ke globální potravinové nejistotě. V rozvojovém světě koneckonců venkovští malopěstitelé – z nichž většina vlastní méně než čtyři hektary zemědělské půdy – mají mezi farmáři většinu. Obyvatelé venkova vypěstují tři čtvrtiny světových potravin, a přitom představují 80% všech chudých obyvatel světa.
Pro zajištění takového množství potravin, aby se jimi nasytila světová populace, musí farmáři překonat řadu často nepředvídatelných překážek souvisejících s různými faktory, jako jsou klimatické změny, nedostatek vody, absence přístupu k externím službám nebo ozbrojený konflikt v zemědělských oblastech. V důsledku těchto překážek jsou miliony lidí vyháněny z domovů, nemohou obdělávat pole, nedokážou dostat produkty na trh nebo jsou odříznuty od dodávek kvalitnějších sazenic, hnojiv a finančních služeb.
A překážky se nadále vrší. Počet potravinových krizí – situací, kdy katastrofy typu sucha, záplav nebo válek vedou k takovým výpadkům zásobování potravinami, které vyžadují pomoc zvenčí – se zvýšil z průměrné hodnoty 15 případů ročně v 80. letech na více než 30 případů ročně od roku 2000.
Výsledkem je rozsáhlá potravinová nejistota. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství více než 820 milionů lidí z celého světa postrádalo v roce 2017 přístup k dostatečnému množství potravin; více než dvě miliardy lidí se potýkají s nedostatkem klíčových stopových prvků a více než polovina lidí žijících v nízkopříjmových zemích neví jistě, kde seženou příští jídlo. Bude-li současný trend přetrvávat, objem pěstovaných potravin nasytí do roku 2050 pouhou polovinu světové populace.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tyto trendy však lze změnit – a Afrika je pro to dobrým začátkem. Jak řekl Akinwumi Adesina, prezident Africké rozvojové banky a vítěz Světové potravinové ceny za rok 2017, „v budoucnu by Afrika neměla nasytit jen sama sebe, ale musí přispívat i k nasycení světa“.
Jakákoliv strategie na podporu potravinové bezpečnosti musí klást důraz na zvyšování produktivity a snižování ztrát po sklizni. Vlády i agrokombináty by se proto měly podílet na rozvoji nákladově efektivních opatření, která budou využívat nových technologií, posilovat infrastrukturu a nabízet venkovským malopěstitelům výcvik a podporu. Vlády mohou prostřednictvím různých zemědělských programů pomáhat venkovským farmářům se zakládáním družstev, v nichž budou moci farmáři uplatňovat svou kolektivní sílu. Soukromé firmy zase mohou těmto farmářům poskytovat externí služby a vstupy a fungovat jako velkoodběratelé jejich produktů.
Je to osvědčený přístup. V nigerijském státě Kebbi zvýšil plán s názvem Anchor Borrower – vypracovaný pro Sdružení nigerijských pěstitelů rýže a zavedený ve spolupráci s nigerijskou centrální bankou a vládním úvěrovým programem – výnosy a příjmy venkovských farmářů tím, že jim pomohl zakládat družstva, poskytl jim výcvik i vstupy a zaručil jim odběratele.
Při koncipování jakéhokoliv podobného plánu musí dbát politici na to, aby podporovali trvale udržitelné zemědělské postupy, které minimalizují využívání přírodních zdrojů včetně půdy a vody. Všechny vlády by se měly zasazovat o to, aby jejich zemědělská, potravinová a výživová politika byla v souladu s principy moderního stravování, jež kladou důraz na rozmanitost a trvalou udržitelnost stravy založené ve velké míře na zemědělských plodinách.
Cíl mezinárodního společenství skoncovat do roku 2030 s hladem je dosažitelný. Úspěch však bude vyžadovat závazek vlád i soukromého sektoru pomoci venkovským farmářům s přechodem na trvale udržitelné – a ziskové – zemědělské postupy. Pokud k tomu dojde, pak nejen skoncujeme s potravinovou nejistotou, ale můžeme se přiblížit i k naplnění Adesinovy předpovědi, že „příští generaci miliardářů v Africe budou tvořit zemědělci“.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
KEFFI, NIGÉRIE – V odlehlé vesnici Kura v nigerijském státě Kano, kde jsem vyrůstal, přicházel můj dědeček po každé sklizni o více než polovinu rajčat. Dědeček nebyl špatný farmář. Kvůli mizerným cestám však jen těžko dostával rajčata na trh a nikdy si neosvojil moderní metody jejich skladování. Ve snaze zachránit alespoň část výnosů často sušil rajčata na písku.
Pro zhruba 80 milionů venkovských farmářů v Nigérii to platí dodnes. V celé subsaharské Africe se plných 50% sklizeného ovoce a zeleniny, 40% kořenové a hlíznaté zeleniny a 20% obilovin a luštěnin znehodnotí dříve, než se dostanou na trh. Necelý kilometr od velké továrny na zpracování rajčat v nigerijské Kadawě usuší zhruba 200 venkovských farmářů v písku více než 40 valníků čerstvých rajčat týdně.
Tento nedostatek znalostí a zdrojů mezi venkovskými farmáři značně přispívá ke globální potravinové nejistotě. V rozvojovém světě koneckonců venkovští malopěstitelé – z nichž většina vlastní méně než čtyři hektary zemědělské půdy – mají mezi farmáři většinu. Obyvatelé venkova vypěstují tři čtvrtiny světových potravin, a přitom představují 80% všech chudých obyvatel světa.
Pro zajištění takového množství potravin, aby se jimi nasytila světová populace, musí farmáři překonat řadu často nepředvídatelných překážek souvisejících s různými faktory, jako jsou klimatické změny, nedostatek vody, absence přístupu k externím službám nebo ozbrojený konflikt v zemědělských oblastech. V důsledku těchto překážek jsou miliony lidí vyháněny z domovů, nemohou obdělávat pole, nedokážou dostat produkty na trh nebo jsou odříznuty od dodávek kvalitnějších sazenic, hnojiv a finančních služeb.
A překážky se nadále vrší. Počet potravinových krizí – situací, kdy katastrofy typu sucha, záplav nebo válek vedou k takovým výpadkům zásobování potravinami, které vyžadují pomoc zvenčí – se zvýšil z průměrné hodnoty 15 případů ročně v 80. letech na více než 30 případů ročně od roku 2000.
Výsledkem je rozsáhlá potravinová nejistota. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství více než 820 milionů lidí z celého světa postrádalo v roce 2017 přístup k dostatečnému množství potravin; více než dvě miliardy lidí se potýkají s nedostatkem klíčových stopových prvků a více než polovina lidí žijících v nízkopříjmových zemích neví jistě, kde seženou příští jídlo. Bude-li současný trend přetrvávat, objem pěstovaných potravin nasytí do roku 2050 pouhou polovinu světové populace.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tyto trendy však lze změnit – a Afrika je pro to dobrým začátkem. Jak řekl Akinwumi Adesina, prezident Africké rozvojové banky a vítěz Světové potravinové ceny za rok 2017, „v budoucnu by Afrika neměla nasytit jen sama sebe, ale musí přispívat i k nasycení světa“.
Jakákoliv strategie na podporu potravinové bezpečnosti musí klást důraz na zvyšování produktivity a snižování ztrát po sklizni. Vlády i agrokombináty by se proto měly podílet na rozvoji nákladově efektivních opatření, která budou využívat nových technologií, posilovat infrastrukturu a nabízet venkovským malopěstitelům výcvik a podporu. Vlády mohou prostřednictvím různých zemědělských programů pomáhat venkovským farmářům se zakládáním družstev, v nichž budou moci farmáři uplatňovat svou kolektivní sílu. Soukromé firmy zase mohou těmto farmářům poskytovat externí služby a vstupy a fungovat jako velkoodběratelé jejich produktů.
Je to osvědčený přístup. V nigerijském státě Kebbi zvýšil plán s názvem Anchor Borrower – vypracovaný pro Sdružení nigerijských pěstitelů rýže a zavedený ve spolupráci s nigerijskou centrální bankou a vládním úvěrovým programem – výnosy a příjmy venkovských farmářů tím, že jim pomohl zakládat družstva, poskytl jim výcvik i vstupy a zaručil jim odběratele.
Při koncipování jakéhokoliv podobného plánu musí dbát politici na to, aby podporovali trvale udržitelné zemědělské postupy, které minimalizují využívání přírodních zdrojů včetně půdy a vody. Všechny vlády by se měly zasazovat o to, aby jejich zemědělská, potravinová a výživová politika byla v souladu s principy moderního stravování, jež kladou důraz na rozmanitost a trvalou udržitelnost stravy založené ve velké míře na zemědělských plodinách.
Cíl mezinárodního společenství skoncovat do roku 2030 s hladem je dosažitelný. Úspěch však bude vyžadovat závazek vlád i soukromého sektoru pomoci venkovským farmářům s přechodem na trvale udržitelné – a ziskové – zemědělské postupy. Pokud k tomu dojde, pak nejen skoncujeme s potravinovou nejistotou, ale můžeme se přiblížit i k naplnění Adesinovy předpovědi, že „příští generaci miliardářů v Africe budou tvořit zemědělci“.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka